Časté chyby

U sloves, která popisují práci s materiálem, bývá častým zdrojem chyb předpona a znělost souhlásek. Přesně to se děje u dvojice zbrousit a sbrousit. Obě podoby vypadávají „možně“, ale spisovná čeština uznává jen jednu z nich.

U některých rostlin se chyby v pravopisu šíří hlavně proto, že je lidé znají z mluvy, z etiket nebo z obchodů, kde se občas objeví překlep. Pak to svádí k tomu napsat slovo „podle dojmu“. Přesně tak vzniká i varianta ibyšek. Spisovně je ale správně jen jedna podoba.

U slov souvisejících s ekologií a ochranou přírody často narážíme na to, že se do češtiny dostala přes angličtinu a lidé je pak zapisují podle dojmu nebo podle výslovnosti.

U slovesných podstatných jmen se často chybuje v psaní předpon s- a z-. Rozdíl ve výslovnosti bývá nenápadný, ale v pravopisu může jít o podstatnou věc.

U krátkých slov je snadné udělat chybu, protože si často vystačíme s tím, „jak to zní“. Jenže u češtiny je právě délka samohlásky mnohdy klíčová. To platí i pro dvojici chmýří a chmíří.

U cizích slov se často chybuje v i/y, protože ve výslovnosti rozdíl nepoznáme. To platí i pro výraz perifráze, který se používá v lingvistice, stylistice i v běžném vyjadřování. Občas se ale v textech objeví podoba peryfráze, která vypadá jen o písmeno jinak, ale spisovná není.

V nabídce služeb, na výlohách i v běžných textech se tohle slovo objevuje pořád. A právě proto se v něm chybuje tak často. Někdo ho napíše zvlášť, jiný mu přidá spojovník, protože to vypadá „světově“. Jenže ve spisovné češtině je doporučení jasné.