Časté chyby

U slov přejatých z cizích jazyků bývá častým zdrojem chyb snaha psát „podle sluchu“. To platí i pro výraz atavismus, který se používá v biologii, psychologii i v běžném publicistickém jazyce.

U některých cizích slov v češtině může snadno dojít k záměně, zvlášť pokud znějí podobně a liší se jen jedním písmenem. Přesně to je případ dvojice koncese a konsese.

U slov označujících postoje, názory nebo ideologie často dochází k pravopisným chybám, zejména pokud jsou přejatá z cizích jazyků. Jedním z takových výrazů je pacifista, označení člověka, který odmítá násilí a prosazuje mírové řešení konfliktů.

U přejatých přídavných jmen se v češtině často objevují pochybnosti o psaní počátečních písmen. Platí to i pro výraz inherentní, který se používá hlavně v odborných textech, filozofii, právu nebo publicistice.

U slov přejatých z cizích jazyků se často setkáváme s nejistotou v psaní počátečních písmen. Typickým příkladem je výraz introspekce, který se objevuje v psychologii, filozofii i běžném publicistickém textu.

V posledních letech (a aktuálně i čerstvě díky české politické scéně) se v médiích i právních textech stále častěji objevuje výraz spojený s majetkem, správou a odpovědností - zejména v sousloví svěřenecký fond. Právě zde ale často vzniká pochybnost, zda je správně psát svěřenecký, nebo svěřenský.

Slovo bastion se často objevuje v souvislosti s pevnostmi, historickými hradbami a vojenskou architekturou. Někdy jej však lidé zapisují podle výslovnosti jako bastyon, což může na první pohled působit logicky, ale z hlediska pravopisu je to chyba. Jaký tvar je tedy správný?