Realismus v české literatuře a dramatu v 80. – 90. letech 19. století
Požadavek na realismus – předávání pravdivého zobrazení skutečnosti se prolíná nejen do literatury a dramatu, ale je také základním požadavkem ve vědeckých disciplínách.
Požadavek na realismus – předávání pravdivého zobrazení skutečnosti se prolíná nejen do literatury a dramatu, ale je také základním požadavkem ve vědeckých disciplínách.
Přinášíme vám další část literárních okruhů, které zpracovala autorka z naší redakce. Tentokrát se budeme věnovat literatuře 2. poloviny 19. století - a to konkrétně českým dílům.
Romantismus vzniká po Velké francouzské revoluci v roce 1789 z nespokojenosti a deziluze z vývoje společnosti. Bouří se a vymezuje vůči hlavnímu literárnímu proudu, jímž je klasicismus.
Realismus je umělecký směr, který se vyvíjel v přibližně stejném období jako romantismus – tedy zejména od 40. let 19. století.
Národním obrozením označujeme období přibližně od 70. let 18. století do poloviny 19. století. Podstatou českého národního obrození byl národně osvobozenecký boj za český národ a zrovnoprávnění českého lidu, jazyka a kultury (oproti německy mluvícímu).
Literární směr, který se vyvinul během 18. století ve Francii, kde pro něj v období Velké francouzské revoluce byly ideální podmínky. Za vlády rozmařilých francouzských králů gradovala nevole vůči absolutistické monarchii, kterou osvícenská literatura hojně kritizuje.
Umělecký směr nazývaný jako renesance se začal rozvíjet v Itálii na počátku 14. století a odtud se postupně šířil do Evropy.