Časté chyby

U krátkých slov je snadné udělat chybu, protože si často vystačíme s tím, „jak to zní“. Jenže u češtiny je právě délka samohlásky mnohdy klíčová. To platí i pro dvojici chmýří a chmíří.

U cizích slov se často chybuje v i/y, protože ve výslovnosti rozdíl nepoznáme. To platí i pro výraz perifráze, který se používá v lingvistice, stylistice i v běžném vyjadřování. Občas se ale v textech objeví podoba peryfráze, která vypadá jen o písmeno jinak, ale spisovná není.

V nabídce služeb, na výlohách i v běžných textech se tohle slovo objevuje pořád. A právě proto se v něm chybuje tak často. Někdo ho napíše zvlášť, jiný mu přidá spojovník, protože to vypadá „světově“. Jenže ve spisovné češtině je doporučení jasné.

U některých slov může být zrádná hlavně délka samohlásky a snaha „vylepšit“ pravopis podle výslovnosti. Typickým případem je retrospektiva, která se někdy chybně píše jako retrospektýva.

U přejatých a odborných slov se často objevuje snaha psát „podle sluchu“ nebo podle cizího pravopisu. A právě tak vznikají tvary typu revytalizatze, které vypadají jako směs češtiny a němčiny, ale ve spisovné češtině nemají co dělat.

U slov z medicíny a vědy často vznikají zkomoleniny, protože je lidé znají hlavně z mluveného projevu a zkoušejí je napsat „podle sluchu“. Přesně tak se do textů občas dostane podoba proknósa, i když správně je prognóza. Podobné češtinářské chytáky sbírá Pravopisně i v přehledu Časté češtinářské chyby.

U odborných výrazů, hlavně z logiky, filozofie nebo matematiky, občas vznikají bizarní přepisy „podle sluchu“. Typickým případem je slovo dedukce, které se někdy chybně komolí jako deduktze.