PRAVIDLA – Druhy vedlejších vět

Tak jako si nejsou rovni lidé nebo třeba silnice (vždy je můžeme rozdělit na hodně a méně důležité), nemusí ani jednotlivé věty v souvětí být vždy na stejné úrovni. Máme věty hlavní (řídící), tedy ty hodně důležité, na úrovni dálnic nebo urozených lidí. A vedle nich jsou tu také věty vedlejší (závislé), které je určitým způsobem doplňují. Právě na ně se v tomto článku zaměříme.

Souřadné souvětí

Pro začátek, aby byl lépe vidět rozdíl, uvedeme příklad souřadného souvětí skládajícího se ze dvou vět, přičemž obě jsou hlavní.

Mám si dát čokoláduVH, nebo mám jít běhat?VH

SpímVH a běhám.VH

V tomto případě nemůžeme vynechat ani jednu větu, aniž bychom utrpěli významové ztráty. Když po někom chci, aby mi pomohl vyřešit dilema, musím mu sdělit obě možnosti, nemůžu vynechat běhání ani čokoládu.

Souvětí podřadné

Jinak je tomu v souvětí podřadném. To obsahuje minimálně jednu větu hlavní a větu vedlejší.

Příklad věty hlavní a podřadné věty hlavní:

Nedám si čokoláduVH, protože půjdu běhatVV.

Druhou část věty, tu vedlejší, můžeme klidně vynechat. Když se nás někdo zeptá, zda si dáme čokoládu, zajímá ho kladná či záporná odpověď na otázku, další odůvodnění už není nezbytně nutné. Můžeme bez problémů použít jen první část věty: „Nedám si čokoládu,“ aniž by její věcnost utrpěla nějaké závažné ztráty. Když ale řekneme pouze: „Protože půjdu běhat,“ nebude věta sama o sobě dávat smysl.

Věta vedlejší je tedy vždy závislá na nějaké další větě v souvětí. Může to samozřejmě být věta hlavní:

Ve škole mi řekliVH, že jsem neposlušnýVV.

Stejně tak může být zavislá na jiné vedlejší větě:

Ve škole mi řekli,VH že nechápou,VV jak můžu být tak neposlušný.VV

Může se stát i to, že jsou dvě vedlejší věty souřadně spojené a společně závislé na jedné větě hlavní:

Ve škole mi řekliVH že jsem sice neposlušný,VV ale prospěch mám ukázkový.VV

Přestože vedlejší věty mohou na první pohled vypadat nedůležitě (přece jen je můžeme vynechat), opak je pravdou. Tak jako bychom nemohli fungovat bez poddaných či vedlejších silnic, nelze se obejít ani bez vedlejších vět. Doplňují nám informace v případě, že by samotné větné členy nepopsaly situaci dostatečně. V životě se bez nich zkrátka neobejdeme. A protože jsou tak důležité a časté, mají samozřejmě právo na další rozdělení. V první řadě je třídíme podle toho, jaký větný člen nahrazují, a to do následujících třinácti druhů. Vedlejší věta může být:

VEDLEJŠÍ VĚTA OTÁZKA NA VEDLEJŠÍ VĚTU

SPOJOVACÍ VÝRAZY

PODMĚTNÁ Kdo? Co? Kdo, co, že, aby
PŘÍSUDKOVÁ Jaký? Jak, jaký
PŘEDMĚTNÁ Ptáme se 2. – 7. p., Koho? Co? Že, aby, jak
PŘÍVLASTKOVÁ Jaký? Který? Čí? Kdo, který, jenž, že,kde, kdy, jak, aby
DOPLŇKOVÁ Jak? Jak, jako
ČASOVÁ Kdy, odkdy, jak dlouho,jak často Jakmile, když, až
MÍSTNÍ Kde, kam, kudy, odkud Kde, kam, kudy
ZPŮSOBOVÁ Jak, jakým způsobem Jak, že, pokud
MĚROVÁ Do jaké míry
PŘÍČINNÁ Proč? Z jaké příčiny Protože, poněvadž, že,

jelikož

ÚČELOVÁ Za jakým účelem Abychom, aby, abyste
PODMÍNKOVÁ Kdy? Za jaké podmínky Konc. –li, jestliže, když, kdyby
PŘÍPUSTKOVÁ I když Třebaže, přestože, i kdyby

 

Nepravá vedlejší věta

Mimo zmíněné druhy můžeme narazit ještě na nepravou vedlejší větu, a to v případě, kdy je vedlejší formálně, ale významově je s hlavní větou spojena souřadně.

Snědla tři talíře bramborového salátu, aby jí pak bylo po zbytek večera špatně.

Polovětné vazby

Za zmínku stojí ještě polovětné vazby, které jsou takovým mezistupněm mezi větným členem a vedlejší větou. Často se jedná o přechodníkové konstrukce.

Sleduje finálový fotbalový zápas, rudnul dědeček vzteky.

 

Pošli tento příspěvek svému blízkému