PRAVIDLA – Předložky

 

Předložky (latinsky prepozice) jsou neohebný slovní druh a vyjadřují podobně jako příslovce vztah či okolnosti (místo, čas způsbo a další), ale svůj význam ukazují až ve spojení s podstatnými jmény (na kole), zájmeny (s ní), číslovkami (ve dvou) a málokdy s přídavnými jmény.

Osnova:

  1. Co jsou predložky?
  2. Předložky = neohebný slovní druh
  3. Předložky vlastní a nevlastní
  4. Předložky a jejich vazby

Co jsou předložky?

Předložky (latinsky prepozice) jsou v pořadí sedmým slovním druhem. Předložky jsou často považovány za okrajový slovní druh, ale rozhodně tomu tak není- předložky jsou velmi podstatné a bez nich by bylo naše přesné vyjadřování složité až nemožné. Předložky stejně jako příslovce vyjadřují bližší okolnosti, ovšem až ve spojení se jmény (podstatnými, přídavnými jmény a zájmeny). Můžeme říci, že předložky blíže vyjadřují vztahy (především) podstatného jména.

Např. nad lesem, v lese, kolem lesa, vedle lesa, o lese apod.

 

Předložky = neohebný slovní druh

Předložky patří mezi tzv. neohebné slovní druhy; to znamená, že nijak nemění svůj tvar dle okolních slov a např. pádů, mají stále stejnou podobu. Předložky jsou také označovány jako nesamostatný slovní druh, tedy samotné nenesou žádný význam, nedávají příliš smysl. Nejsou ani součástí větného rozboru, protože samy nejsou větným členem, ale připojujeme je k jiným větným členům – nejčastěji jsou součástí příslovečného určení (např. do školy, v srpnu), dále pak předmětu, přívlastku či doplňku (bez práce, s kamarády).

 

Předložky vlastní a nevlastní

Předložky můžeme rozdělit na vlastní (tzv. primární) a nevlastní (tzv. sekundární). Základem tohoto dělení je to, zda se daná předložka může vyskytovat i jako jiný slovní druh či ne.

a) Předložky vlastní 

Tyto předložky se vyskytují pouze jako předložky a nevystupují jako jiný slovní druh

např. v, s, na, pod, u, k, před, do, při, nad apod.

b) Předložky nevlastní

Tyto předložky mohou vystupovat i jako jiný slovní druh. Mohou být například příslovcem nebo podstatným jménem. Často jsou odvozeny z jiných slov.

např.: kolem kromě, kvůli, místo, proti, skrz, uvnitř, směrem k apod.

Pokud se jedná o předložku, většinou za ní následuje jiný slovní druh (aby spojení dávalo smysl), za příslovcem žádný jiný slovní druh následovat nemusí.

např. Stál vedle mne (příslovce) x Stál vedle (příslovce)

Nakresli to místo mě (předložka) x Sedni si na jeho místo (podstatné jméno)

Bylo to blízko domu (předložka) x Stojíš moc blízko (příslovce)

Jenom projížděli kolem (předložka) x Popojeď si s tím kolem jinam (podstatné jméno)

 

Předložky a jejich vazby

Předložky můžeme dále rozdělit podle toho, s kolika pády se pojí (v kolika pádech vystupují) či přímo s jakými pády se vyskytují nejčastěji.

  • Předložka, která se pojí hned se třemi pády, je např. za (za večera – 2. pád, za peníze – 4. pád, za školou – 7. pád) či s (kdo s koho – 4. pád, se stolu – 2. pád, s bratem – 7. pád).
  • Předložky pojící se s dvěma různými pády jsou např. na, o, po, v (4. a 6. pád) nebo např. nad, pod, před, mezi (4. a 7. pád).
  • Většina předložek se však pojí pouze s jedním pádem, to platí též pro předložky nevlastní, např. bez, od, do, u (2. pád), k, kvůli, vůči (3. pád), mimo, přes, pro (4. pád), při (6. pád).

Pošli tento příspěvek svému blízkému