Časté chyby

V případě slov cizího původu je vhodné si ověřit nejnovější podobu, která je stanovena jako platná a pravopisně správná.

Námi nabízená dvojice se vás snaží zmást. Zde musíme rozlišit dva různé významy slov. Použít můžeme obě varianty, ovšem každou v jiném případě. Platí zde poučky, které uplatňujeme běžně pro psaní předpon s-/z-.

Slova se souhláskovou skupinou –mně- / -mě- nás mohou pěkně potrápit a patří mezi problematické.

U této dvojice se budeme při psaní rozhodovat podle významů a základů slov. Napsat totiž můžeme obě varianty, každou ale použijeme v jiném případě.

Tato dvojice nás může velice snadno zmást, proto si společně správný pravopis objasníme. Rozhodující zde bude kategorie životnosti u podstatných jmen. Ukazatel totiž může vystupovat jako životné a neživotné podstatné jméno, rozdíl je patrný především v množném čísle.

V tomto případě se budeme řídit běžnými pravidly pro psaní souhláskových skupin, zde konkrétně zdvojeného nn či jednoho n.

Při psaní tohoto slova se řídíme poučkami o psaní ú a ů. Základním pravidlem je, že se řídíme dle toho, kde je dlouhé „u“ umístěno.