Časté chyby

Píšeme správně inventura, nebo dlouze inventůra/inventúra? Souvisí snad toto slovo nějak se slovem túra?

Existují slova, která vyslovujeme dlouze, ale píšeme krátce, to se týká i naší inventury. Kroužek ani čárka není v tomto případě na místě. Správná varianta je pouze ta krátká – inventura. Důležité je poznamenat, že slovo nijak nesouvisí se slovem túra – jakkoliv může být inventura dlouhá a často i náročná, stejně jako túra.

Inventura pochází z latinského invenīre, což v překladu znamená přijít na něco. Podstatné jméno inventura je rodu ženského, skloňujeme jej podle vzoru žena.

Příklady:
Již dvakrát jsme měli inventuru zboží a pokaždé bylo neuvěřitelně velké manko!
Čas od času se vyplatí udělat si doma finanční inventuru a zjistit, kam peníze utíkají.
Po skončení tábora provede hospodář inventuru zásob a naloží se zásobami dle pokynů vedoucího.
Prosinec je čas velkých inventur, a právě jejich výsledkem bývá často tučné manko.

jednotné číslo
množné číslo

1. pád
inventura
inventury

2. pád
inventury
inventur

3. pád
inventuře
inventurám

4. pád
inventuru
inventury

5. pád
inventuro
inventury

6. pád
inventuře
inventurách

7. pád
inventurou
inventurami

Které námi nabízené slovo je v souladu s Pravidly českého pravopisu a které je špatně?

Pravopisně správně je varianta první, tj. cícha. Je to povlak na peřinu a polštář, výraz jsme převzali z německého Zieche. V běžné řeči se často setkáváme s výrazem cejcha (např. musím převléknout cejchy), expresivně také tak označujeme velké břicho (Ty máš teda pěknou cejchu!), metaforicky bylo toto slovo odvozeno právě z cíchy.

Podstatné jméno cícha je rodu ženského, skloňujeme jej podle vzoru ženy.

Příklady:
Vidím bílé cíchy na zářivě zelené trávě, které se zas a znova kropily starou plechovou konví.
Z příze domácí tkalci dělali plátno, které se bílilo venku a z něho pak šili prádlo, cíchy a prostěradla.
V neděli večer jsem ještě ušila cíchu na peřinu, drobně červeně kostičkovanou.
Ale kdo by chtěl prát 2x týdně cíchy?

jednotné číslo
množné číslo

1. pád
cícha
cíchy

2. pád
cíchy
cích

3. pád
cíše
cíchám

4. pád
cíchu
cíchy

5. pád
cícho
cíchy

6. pád
cíše
cíchách

7. pád
cíchou
cíchami

S knižními výrazy může být někdy potíž, důkazem toho je i toto ustálené slovní spojení. Přestože se v různých česky psaných textech objevují všechny tři zmíněné varianty, správná je pouze jedna. Víte která?

Výraz používáme, když je něco jasné, bez pochyb. Dnes bychom spíše řekli nad všechnu pochybnost, ale v minulosti se místo tvaru všechnu používal tvar vši (s parazitujícími vešmi to nemá nic společného).

Správně je tedy pouze varianta první – nade vši pochybnost. Jde o spojení předložky nad(e), staršího tvaru 4. pádu zájmena všechna, tj. vši, a podstatného jména pochybnost.
Pokud je pro vás tento výraz až příliš archaický a stále při určení správné podoby váháte, nic nebrání tomu používat výrazy „docela určitě“, „jistě“ nebo „mimo veškerou pochybnost“.

Příklady:
Že to bylo nepříjemné, je nade vši pochybnost.
Škodlivost aktivního kouření je prokázána nade vši pochybnost.
Nade vši pochybnost je však dnes již prokázáno, že dva ústřední body dopisu byly zjevně nepravdivé.
Nade vši pochybnosti na živém vystoupení ani jedna z písní tohoto chumáče určitě nezazní.

Když chceme o něčem říct, že to ujde nebo, že je to obstojné, řekneme jakž takž, nebo jakžtakž? V tomto článku se dozvíte, jak neudělat v tomto slově chybu.

Dobrou zprávou je, že obě nabízené varianty jsou správně. Problém může nastat, pokud si budeme výraz spojovat s „jaksi“ a analogicky budeme psát ve výrazu š – jakš takš/jakštakš, to je pravopisně nepřijatelné! Rovněž není namístě psát mezi tyto dva výrazy čárku, pomlčku ani spojovník.

Příklady:
Tou svou prací se jakž takž uživí, ale sláva to teda není.
Naše nová kočka si na psa jakž takž zvykla.
Mám se jakžtakž, však to znáš.
Myslím, že měl co dělat, aby jakžtakž doběhl závod do cíle.

Je mezi těmito dvěma slovy nějaký rozdíl? Jestli ano, tak kdy píšeme kuchyň a kdy kuchyně?

Je-li něčeho hodně, je toho spoustu, nebo spousta? Máme možnost volby, oba výrazy jsou správně, rozdíl je ale ve slovních druzích.

Která varianta je správně humání, nebo humánní? A jak s tímto výrazem souvisí slova humanitární a humanitní?