Z této dvojice je správná pouze jedna podoba slova, a to visačka s „i“. Toto slovo může působit problémy pouze v případě, že neznáme jeho význam. Podstatné jméno visačka pojmenovává visací štítek (s cenou na oblečení v obchodě, s adresou na kufru při cestování apod.).
V pravopisných příručkách lze najít pouze jednu podobu slova, a to velvyslanec s „y“. Při psaní si můžeme pomoci významem slova. Podstatné jméno velvyslanec označuje diplomatického zástupce, který je vysílán do různých zemí za účelem jednání, vyjednávání apod.
Podstatné jméno synagoga lze napsat pouze s „y“, jiný tvar není pravopisně správný. Slovo není původně české, ale pochází z řečtiny a do našeho jazykového systému se dostalo přes latinský výraz synagōga.
Jediným pravopisně správným tvarem je zde mytologie s „y“ v základu slova. Při psaní si můžeme vypomoci základem slova, což je zde mýtus. Mýtus je slovo cizího původu, původně pochází z řečtiny a do našeho jazyka se dostalo skrze latinský výraz mȳthus.
V tomto případě český pravopis uznává jako správný pouze tvar byrokracie s „y“. Výraz byrokracie je cizího původu, a proto pro něj platí jiná pravidla než pro slova původně česká.
Z této dvojice je pravopisně správná pouze jedna varianta, a to analýza s „y“. Důvodem ale není to, že by se podstatné jméno řadilo mezi vyjmenovaná slova po písmenu „l“.
V tomto případě lze psát pouze variantu slova hanba. Jedná se o podstatné jméno označující stav či pocit ostudy či něčeho zneuctěného. V konkrétních případech může výraz vystupovat též jako příslovce či citoslovce.
