V tomto případě nelze poskytnout jednoznačný návod pro zdůvodnění pravopisu. Jako nejlepší varianta se zde jeví porovnání se slovy příbuznými. V některých je totiž při výslovnosti slyšet hláska „d“, která v námi nabízené dvojici zaniká nebo není jednoznačná, a proto nás může mást.
V tomto případě se musíme blíže podívat na některé zákonitosti z oblasti zvukové stránky jazyka. Při rozhodování o správném pravopise nás zde může mást výslovnost slova.
Při zdůvodňování pravopisu správného psaní tohoto slova se stačí řídit selským rozumem a nehledat zbytečné komplikace tam, kde nejsou.
Pro rozřešení správnosti pravopisu u této dvojice je nutné zapátrat po původu slova. Tento výraz, který označuje zástupce vyššího hodnostáře (např. biskupa) v katolické církvi, pochází původně z latiny.
I přesto, že se tento případ na první pohled zdá jednoznačný a nikterak problematický, věřte, že se můžete poměrně často setkat i s chybnou variantou. Při posuzování pravopisného hlediska u této dvojice nás bude zajímat hlavně to, jak dané slovo vzniklo, zabrousíme tedy do oblasti slovotvorby.
Výrazy cizího původu, tedy výrazy převzaté z jiného jazyka než je český, tvoří vždy v našem pravopise specifickou skupinu. Téměř vždy ale platí, že pokud budeme tápat v oblasti pravopisu a správného psaní (případně výslovnosti), je nutné znát původ slova. Totéž platí i v případě tohoto výrazu.
Ač to může některé uživatele českého jazyka mást, za správné se v případě výrazů na čas x načas považují obě varianty. Proč tomu tak je? Vysvětlení nám podá jeden ze způsobů tvoření slov. Mezi ty základní patří odvozování, skládání, zkracování či také přejímání slov cizích. Vedle nich poté stojí spřahování, díky kterému můžeme v případě výrazů na čas x načas oficiálně užívat i druhé z uvedených variant.
