Časté chyby

Tyto dva výrazy jsou oba správně, avšak vždy každý v jiném kontextu. Pojďme se na tyto slova podívat podrobněji.

Pravopisně správně je pouze podoba krátká, tedy žluva. Žluté tělo, černá křídla, exotický vzhled, to je žluva hajní. Nepřekvapí vás tedy, že pojmenování dostal tento pták podle žlutého zbarvení peří. Proto se dnes i říká žlutý jako žluva.

Toto slovo nečiní mnohdy při zápisu problémy, je ale dobré si připomenout, jak se toto slovo píše a vyslovuje. Pravopisně správně je varianta se znělou hláskou g, do výslovnosti se nám ale může vkrást neznělá hláska k [oblikátní], kterou takto ale nikdy nezapisujeme.

Toto slovo zní docela cize, že ano? Pojďme se tedy podívat, co o něm píše Akademický slovník cizích slov.

Jistě každý někdy slyšel o uměleckém slohu 17. – 18. století – baroku. Pravopisně správně je pouze varianta s jedním k. V žádném případě nepíšeme slovo baroko se dvěma k.

Jemný povlak se označuje výrazem, ve kterém často děláme chybu. Píše se správně patina nebo patyna?

Pravopisně správně je pouze námi nabízená první varianta. Patina je jemný povlak na kovu působící dojmem starobylosti. Slovo se k nám dostalo z italského patina, původně to znamenalo (ochranný) nátěr, to vzniklo metonymií z latinského slova patina, což znamenalo mísa, pánev (na starých mísách byl povlak patrný).

Důležité je si pamatovat, že v tomto slově píšeme vždy měkké i – patina. Pozor, nepleťte si toto slovo s platinou, to má jiný význam. Podstatné jméno patina je rodu ženského, skloňujeme jej podle vzoru žena.

Příklady:
Výsledek je působivý a fasáda v odstínu patina zelená dokonale ladí s okolím.

Horní vrstva chytne nějakou šedou patinu, a tak to prostě je.

Pro mě je ale nejkrásnější 30 let starý model, s časem a tisíci pokrmy vytvořenou patinou.

Díky tomu lze ve skle vytvářet různé ornamenty nebo vytvořit patinu starého skla.

Skvěle padne a po nějaké době získává patinu.

Proč někdy píšeme měkké i po tvrdých souhláskách?
Existují slova, u kterých neplatí pravidlo, že se po tvrdých souhláskách píše vždy tvrdé y. Jedná se výhradně o slova, která nejsou domácího původu. Přejatá slova si často zachovávají svůj původní pravopis, proto píšeme po tvrdých souhláskách někdy měkké i. Jsou to slova jako třeba: harmonika, diktát, historie, lokomotiva, princ, matematika, mandarinka nebo kilogram.
Psaní tvrdého y
Souhlásky tvrdé: h, ch, k, r, d, t, n – po všech těchto souhláskách píšeme v češtině zpravidla tvrdé y. Správně tedy píšeme: kytara, rytíř, hybnost, dýně, motýl, manýry. Jsou to slova, která jsou výhradně domácího původu. Máme na mysli i taková slova, která byla přejatá do češtiny před delší dobou a v našem jazyce se tak zabydlela, že mají český pravopis i skloňování.

Slovníky připouští obě varianty tohoto slova, ovšem námi nabízená druhá varianta je užívanější.