Konfrontace × komfrontace

Varianta s m se nepoužívá, pravopisně správně je proto pouze námi nabízená varianta první – konfrontace.
A co to vlastně ta konfrontace je?

Akademický slovník cizích slov nabízí hned tři výklady tohoto pojmu:

  1. Práv. současný výslech dvou nebo více obviněných a svědků tváří v tvář k srovnání jejich odporujících si výpovědí.
  2. Postavení vedle sebe, vzájemné porovná(vá)ní textů, myšlenek apod. se skutečností.
  3. Střetnutí názorů, roztržka, konflikt, spor.

Podle Českého etymologického slovníku se k nám slovo dostalo ze středolatinského confrontare z latinského con- a odvozeniny z frōns, což znamená v překladu čelo, přední strana. Podstatné jméno konfrontace je rodu ženského, skloňujeme jej podle vzoru žena.

Příklady:

Šlo o jakousi konfrontaci zástupců obou zemí za poslední léta.
Diskuse je o konfrontaci názorů a určitě by bylo přínosné slyšet i druhou stranu.
Taktéž mě baví otevírat téma předsudků a být u konfrontace s mladými lidmi.
K otevřené konfrontaci obou trendů došlo v prosinci při prezidentské volbě.

Autor/ka: Renáta Malá
KRAUS, Jiří. Nový akademický slovník cizích slov: [A-Ž: studentské vydání] / kolektiv autorů pod vedením Jiřího Krause. Vyd. 1., dotisk [i.e. 1. brož. vyd.]. Praha: Academia, 2006. 879 s. ISBN 80-200-1415-2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Třetí vydání (druhé přepracované a rozšířené vydání). Praha: Leda, 2015. 823 stran. ISBN 978-80-7335-393-3.

Přidejte komentář

Kliknutím na tlačítko PŘIDAT KOMENTÁŘ udělujete souhlas se
zpracováním osobních údajů .
Pošli tento příspěvek svému blízkému