Věno × vjeno

Věno je matek, který přináší nevěsta do manželství. Předmětem věna může být vše, co má nějakou majetkovou hodnotu.Podle Českého etymologického slovníku existovalo toto slovo již v praslovanštině, ale původně to byla částka, kterou platil ženich tchánovi za nevěstu.

Z hlediska pravopisu je pravopisně správně pouze varianta s ěvěno. Po písmenu v se většinou píše ě, např. běh, oběd, oběť, bělmo. Po písmenu v se je píše jen u několika slov: vjet, vjezd, vjezdní, vjezdový, vjem, vjemový, vjedno, vjednom.

Podstatné jméno věno je rodu středního, skloňujeme jej podle vzoru město. Pozornost bychom měli věnovat především 6. pádu čísla jednotného, v něm totiž mámě dvě varianty, jak toto slovo psát – věně, věnu.

Příklady:

Žena mohla volně nakládat se svým věnem a majetkem.
Otec nám vyplatil bez váhání naše věno po matce i s úroky.
Své věno a všechen majetek však dívka věnovala na dobročinné účely.
Mohla za to neschopnost jejího otce zaplatit slíbené věno.
Marie pocházela z poměrně bohaté rodiny a jako jedinému dítěti jejích rodičů jí připadalo velké věno.

Autor/ka: Bc. Renáta Malá
REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 2., nezměn. vyd. Voznice: Leda, 2012. 752 s. ISBN 978-80-7335-296-7. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky. Internetová jazyková příručka. [online]. Praha: Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, ©2008–2020 [cit. 23. 5. 2020]. Dostupné na: .

Přidejte komentář

Kliknutím na tlačítko PŘIDAT KOMENTÁŘ udělujete souhlas se
zpracováním osobních údajů .
Pošli tento příspěvek svému blízkému