Brzy × brzičko
Tento pravopisný jev patří mezi krásné, ale zároveň zákeřné výjimky českého jazyka. Velmi často ho využívají učitelé českého jazyka do diktátů či pravopisných cvičení.
Tento pravopisný jev patří mezi krásné, ale zároveň zákeřné výjimky českého jazyka. Velmi často ho využívají učitelé českého jazyka do diktátů či pravopisných cvičení.
Jedná se o velmi častý chyták v diktátech a pravopisných cvičeních. Způsobené chyby u těchto dvou významově odlišných slov se však dají velmi rychle vypilovat. Pravidla českého pravopisu uvádí obě podoby slova: výt i vít jako pravopisně správné, každá se ale používá v jiném významu.
Obě nabízené varianty: syrový i sírový jsou pravopisně správné, ale každá má jiný slovní základ a nese tak zcela jiný význam. V obou případech se jedná o přídavná jména.
Český jazyk zná obě varianty slov - pyj i pij, musíme ale rozlišovat jejich významy a odlišné slovní druhy.
Námi nabízené tvary slov se zdají být stejné, ale nejsou, liší se v psaní y/í. Český pravopis zná obě podoby slov, jedná se ale o slova zcela jiná, která nejsou významově příbuzná. Proto je třeba znát, kdy můžeme napsat slepýš a kdy slepíš.
Tato dvojice se na první pohled může zdát velmi problematická a učitele ji velmi často zařazují do diktátů nebo pravopisných cvičení. A moc dobře vědí proč - je to chyták, na který se nachytá hodně žáků.
I přesto, že se tvary mohou zdát stejné, stejné rozhodně nejsou. Lýčený i líčený jsou pravopisně správné, každý ale nese jiný význam.