Větné členy procvičování

0% Splněno
30 cvičení v kategorii
pouze pro přihlášené?

Větné členy patří k méně oblíbené látce, která se začíná vyučovat v 6. třídě základních škol. Připravili jsme pro vás jednoduchá i náročnější cvičení zaměřená výlučně na určování větných členů.

V případě, že si nejste jisti pravidly, nebo si jenom chcete tuto problematiku procvičit, doporučujeme vám náš souhrnný přehled, ve kterém najdete základy, které vám poslouží k přípravě na cvičení v této sekci.

Větný člen = nejmenší jednotka větné stavby

PODMĚT (subjekt)

Zpravidla vyjadřuje původce nebo nositele děje, stavu nebo vlastnosti. Pojmenovává:

  • Konatele děje (agens): Petr běží, Zedník staví.
  • Nositele stavu: Petr spí.
  • Patiens trpného děje: Petr byl pochválen.
  • Nositele vlastnosti: Petr je veselý
  • Podmět může být nevyjádřený: Četli jsme si (nevyjádřený podmět my). Myslím to dobře (nevyjádřený podmět ). Odjeli (nevyjádřený podmět oni).
  • Podmět všeobecný: všichni, člověk, lidé, někdo (blíže neurčený, ale osobní)

PŘÍSUDEK (predikát)

Vyjadřuje to, co podmět dělá, co se s ním děje, jaký je, v jakých okolnostech se nachází. Podle způsobu vyjádření rozeznáváme:

  • Přísudek slovesný – vyjádřený určitým tvarem významového slovesa (Petr čte. Petr bude číst.)
  • Přísudek slovesně-jmenný (též sponově-jmenný) – vyjádřený určitým tvarem sponového slovesa s přísudkovým jménem (Petr je mladý.)
  • Přísudek čistě jmenný – bez určitého tvaru slovesa, při elipse spon (Mladost radost.).

PŘÍVLASTEK (atribut)

Blíže určuje podstatné jméno. Se syntaktickým substantivem se buď shoduje (p. shodný), nebo neshoduje (p. neshodný).

  • Přívlastek shodný – Nejčastěji je vyjádřen podstatným nebo přídavným jménem. Závislost je vyjádřena shodou v rodě, čísle a pádě: (chlapcův nos, těžká váha).
  • Přívlastek neshodný – Je vyjádřen podstatným jménem, příslovcem nebo příslovečný výrazem. Závislost je dána buď řízeností nebo přimykáním. (vrcholky hor, trest smrti, chuť pracovat, umění milovat).

PŘEDMĚT (objekt)

Doplňuje sloveso nebo přídavné jméno. Nejčastěji je vyjádřen podstatným jménem. Vyskytuje se ve všech pádech kromě 1. a 5.

  • Nejčastěji vyjádřen ve 4. p. (Čte knihu);
  • ve 2. p. (upít piva, neví si rady);
  • ve 3. p. (důvěřoval synovi, nabídl chlapci pomoc);
  • v 7. p. (hodit míčem).

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ (adverbiale)

Vyjadřuje okolnosti děje nebo stavu. Závislost není dána syntaktickými prostředky ale významem. Je udáno okolností časové, místní, způsobové nebo příčinné.

  • Místa (Kde? Kam? Odkud? Kudy?) – Pracuje tady / na zahradě / za stolem.
  • Času (Kdy? Odkdy? Dokdy? Jak dlouho?) – Stalo se to včera.
  • Způsobu (Jak?) – Jela pomalu.
  • Příčiny (Kvůli čemu?) – Potrestat za krádež.
  • Účelu (Za jakým účelem) – Jel na léčení.
  • Podmínky (Proč? Za jaké podmínky?) – Bez tvého souhlasu to neudělám.
  • Přípustky (Přes co?) – Přes nepříznivé počasí vyjel.

DOPLNĚK (atribut verbální)

Závisí na podstatném jméně a na slovesu. Závislost je dána dvojakostí: JAK, JAKÝ. Aby byl doplněk doplňkem, musí splňovat 3 pravidla:

1. Shodu
2. Plnovýznamové sloveso v přísudku
3. Pozici

Doplněk je vyjadřován:

  • Přídavným jménem (Byt vypadá uklizený.)
  • Zájmenem (Děvčata přišla všechna.)
  • Číslovkou (Náš tým skončil čtvrtý.)
  • Přechodníkem (Dívka odcházela usmívajíc se.)
  • Infinitivem (Slyšela Marii zpívat.)
  • Slovesnými vazbami (Pracuje tam jako/coby údržbář.)

ZAPAMATUJ SI:

Přívlastek rozvíjí podstatní jméno.
Předmět rozvíjí sloveso a přídavné jméno slovesné.
Příslovečné určení rozvíjí sloveso, každé přídavné jméno a příslovce.
Doplněk rozvíjí zčásti podstatné jméno a zčásti sloveso.

Obtížnost