„Být, či nebýt?“ Tuto slavnou větu pronáší dánský kralevic Hamlet na stránkách knih i ústy mnoha herců na divadelních prknech již dlouhých pět staletí. My se však v tomto příspěvku budeme zabývat pravopisně správnou podobou jednoho z tvarů tohoto pomocného slovesa.
V nadpisu příspěvku vidíme dvě pravopisně správně uvedená slova. Zdálo by se tedy, že v podstatě není co řešit. Jak nás však v jedné ze svých písní upozorňuje Václav Neckář: „Jeden háček ale ve všem musí být…“.
Námi zvolené podstatné jméno může označovat hned několik skutečností. V jednom případě se jedná o pojem z oblasti matematiky, který pojmenovává hranol.
V tomto případě se nejrůznější jazykové příručky rozcházejí a to především vlivem jazykového vývoje. Toto přídavné jméno používáme pro pojmenování něčeho, co je soudržné, pevné, hutné, případně bezesporné.
A tímto pojmem se rozhodně setkáte nejen při studiu jazyka jako takového. Jedná se o termín užívaný napříč různými vědními disciplínami, např. oblast filosofie, lingvistiky, ale i lékařství.
Tento výraz se do českého jazyka dostal z řečtiny. Obsahuje řeckou předponu syn-, která nese význam „spolu“. Můžeme ji vidět i v dalších slovech s podobným významem, např.: synekie (soužití dvou druhů živočichů v jednom příbytku), syndrom (společný výskyt několika příznaků), synergie (spolupráce) apod. Stejný význam má předpona i v našem případě.
V případě podstatného jména, které označuje spojení/sloučení (firem, buněk apod.), se nelze řídit známými pravidly ohledně psaní ú/ů.
