Časté chyby

Ještě do roku 1993 platilo pravidlo, které udávalo, že přejatá slova s koncovkou -on mají vždy dlouhou samohlásku. V takových slovech jako: balkón, citrón, bujón, stadión, šampión atd. byly jediné pravopisně správné varianty.

Pravidla českého pravopisu nám říkají, že po tvrdých souhláskách se píše tvrdé y. Toto pravidlo se ale nevztahuje na slova cizího původu, u kterých zachováváme původní podobu.

Existuje nespočet slov, u kterých při výslovnosti slyšíme jednu hlásku, avšak pravopisně správně zapisujeme hlásku jinou. Nejinak je tomu u příslovce akorát, které patří do tzv. obecné češtiny – nespisovné formy českého jazyka.

Na tuto krásnou, avšak pro člověka jedovatou houbu jsme jistě v lese někdy narazili. Jak je to ale s jejím pravopisem?

Přezka je podle výkladových slovníků dvojdílná spona (na pásku apod.) ať už kovová, nebo ozdobná.

Pravidlo, které říká, že uprostřed slov píšeme nad písmen u vždy kroužek neplatí ve všech případech. Třeba takové označení pro ošetření rukou, které tak rády podstupují dámy, je toho zářným příkladem výjimky potvrzující pravidlo.

Mluvíme o podřadicí spojce, knižní forma je nežli, jejíž výskyt je však řídký. Zápis nám obvykle nedělá problém, pojďme se ale raději podívat na to, jak ji pravopisně správně napíšeme.