Cholerik × choleryk

Jistě jste se někdy setkali s člověkem, který byl prudké a vznětlivé povahy. Takovému člověku se říká cholerik.

Výraz se k nám dostal z původního řeckého cholē̺, což v překladu znamená žluč, hněv, vztek (antičtí lékaři věřili, že hněv je způsoben rozlitím žluči), takže vás asi nepřekvapí, proč se říká, že někdo někomu hnul žlučí (naštval ho).

Abyste si ale nemysleli, že cholerik může být pouze muž, čeština myslí i na označení pro prudkou a vznětlivou povahu ženy – choleričku.
Podstatné jméno cholerik je rodu mužského životného, skloňujeme jej podle vzoru pán.

Příklady:

Pro cholerika je dvojnásobně těžké být spravedlivý a mít v duši pokoj.
Já jsem cholerik, a to se změnit nedá.

Psaní tvrdého y

Souhlásky tvrdé: h, ch, k, r, d, t, n – po všech těchto souhláskách píšeme v češtině zpravidla tvrdé y. Správně tedy píšeme: kytara, rytíř, hybnost, dýně nebo třeba motýl. Jsou to slova, která jsou výhradně domácího původu. Máme na mysli i taková slova, která byla přejatá do češtiny před delší dobou a v našem jazyce se tak zabydlela, že mají český pravopis i skloňování.

Proč někdy píšeme měkké i po tvrdých souhláskách?

Existují slova, u kterých neplatí pravidlo, že se po tvrdých souhláskách píše vždy tvrdé y. Jedná se výhradně o slova, která nejsou domácího původu. Přejatá slova si často zachovávají svůj původní pravopis, proto píšeme po tvrdých souhláskách někdy měkké i. Jsou to slova jako třeba: harmonika, diktát, historie, lokomotiva, princ, matematika, mandarinka nebo kilogram.

 

Autor/ka: Bc. Renáta Malá

Stáhněte si mobilní aplikaci a procvičujte ještě rychleji.

Stáhnout
×
Pošli tento příspěvek svému blízkému