Ještě do roku 1993 platilo pravidlo, které udávalo, že přejatá slova s koncovkou -on mají vždy dlouhou samohlásku. V takových slovech jako: balkón, citrón, bujón, stadión, rajón, faraón atd. byly jediné pravopisně správné varianty. Po nové kodifikaci, právě v roce 1993, došlo k zásadní změně zápisu těchto slov; nyní je můžeme psát jak s dlouhou samohláskou, tak i s krátkou. Nemění to nijak jejich význam.
Existují přídavná jména, která se pojí výhradně s některými podstatnými jmény. Takovým příkladem je beztřídní. Spojujeme ho většinou se slovem společnost.
Dnes se podíváme na slovo, se kterým se můžete potkat v řadě vědních oborů. Je patrné, že v posledních letech do českého jazyka stále častěji pronikají cizí termíny.
Slovo je pojem z lingvistiky. Dostalo se k nám z latinského cōnnōtāre, což v překladu znamená spoluoznačovat.
Existují slova, která mohou být rodu ženského, ale i mužského, například manýry.
Ještě do roku 1993 platilo pravidlo, které udávalo, že přejatá slova s koncovkou -on mají vždy dlouhou samohlásku.
Pravopisně správně je pouze tvar brzký. Jedná se o přídavné jméno, které označuje něco, co má nastat v nedaleké budoucnosti.
