Baroko × barokko

Jistě každý někdy slyšel o uměleckém slohu 17. – 18. století – baroku. Pravopisně správně je pouze varianta s jedním k. V žádném případě nepíšeme slovo baroko se dvěma k.

Český etymologický slovník nám říká, že se jedná o všeevropské kulturní slovo (něm. Barock, fr. Baroque), jež se vykládá z port. barroco „nepravidelná perla“. Jeho původ ale není jasný. Zcela jasná také není historie pojmenování tohoto uměleckého slohu, vypadá to ale, že původně jednalo o hanlivé označení fr. klasicistů (18. st.) pro předchozí, stylově tolik odlišné období.

Je trochu překvapivé, že nám výkladové slovníky nabízejí i možnost „barok“. Podstatné jméno baroko je rodu středního, skloňujeme jej podle vzoru město. Podstatné jméno barok je rodu mužského neživotného, skloňujeme jej podle vzoru hrad.

Příklady:

Řada změn se objevuje s příchodem baroka.

Častým architektonickým prvkem baroka je také kopule.

Na návsi je několik domů postavených ve stylu selského baroka.

Inspiroval se italským barokem a překonal renesanční styl.

Autor/ka: Bc. Renáta Malá
REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 2., nezměn. vyd. Voznice: Leda, 2012. 752 s. ISBN 978-80-7335-296-7.

Přidejte komentář

Kliknutím na tlačítko PŘIDAT KOMENTÁŘ udělujete souhlas se
zpracováním osobních údajů .
Pošli tento příspěvek svému blízkému