Časté chyby

Při psaní slovesného tvaru „odvést“ nebo „odvézt“ může leckdo zaváhat. Obě podoby totiž existují v českém jazyce, ale každá má jiný význam a používá se v jiné situaci. Podívejme se na rozdíl mezi nimi.

Setkali jste se s výrazem doyen, ale někdo vám ho například v textové zprávě napsal jako dojen? A vy jste si nebyli jisti, co tím autor myslel? Nejste sami. Přesně tahle situace se mi stala minulý týden a byl to první impulz, abych pro vás sepsal tento text.

Když si chceme něco lépe zapamatovat, často sáhneme po tzv. „mnemotechnické pomůcce“. Jenže jak to vlastně správně napsat? Je to mnemotechnická nebo memotechnická? Obě varianty se v mluvě objevují, ale v psaném projevu je důležité držet se správné formy.

Přestože slova dikce a dykce znějí téměř totožně, pravopisně správný je pouze jeden tvar. V tomto článku si vysvětlíme, který z nich je správný, co přesně znamená a kde se s ním můžeme nejčastěji setkat.

V českém jazyce se čas od času objevují slova převzatá z cizích jazyků, která jsou následně různě komolena, zdomácňována nebo vyslovována s vlivem původního jazyka.

Slyšeli jste někdy někoho říct, že je někdo „narcysta“? Připadalo vám to zvláštní? Není divu. Podobně jako u jiných přejatých slov se i tady občas stává, že si mluvčí nejsou jisti správným pravopisem a výslovností.

Některá slova v češtině mohou být pro ucho matoucí – znějí, jako by v nich mělo být „y“, ale ve skutečnosti se píší s „i“. Typickým příkladem je přídavné jméno „lapidární“. Někdy se ale setkáváme i s chybnou podobou „lapydární“.