Některá slova z oblasti historie, politiky nebo sociologie mohou v psané podobě působit složitě, zvlášť pokud je někdo zná hlavně z mluveného projevu. Například z velmi slavného českého filmu Pelíšky (1999) či původního díla Karla Marxe a Friedricha Engelse - Komunistického manifestu (1848).
U slov přejatých z cizích jazyků bývá častým zdrojem chyb snaha psát „podle sluchu“. To platí i pro výraz atavismus, který se používá v biologii, psychologii i v běžném publicistickém jazyce.
U některých cizích slov v češtině může snadno dojít k záměně, zvlášť pokud znějí podobně a liší se jen jedním písmenem. Přesně to je případ dvojice koncese a konsese.
U slov označujících postoje, názory nebo ideologie často dochází k pravopisným chybám, zejména pokud jsou přejatá z cizích jazyků. Jedním z takových výrazů je pacifista, označení člověka, který odmítá násilí a prosazuje mírové řešení konfliktů.
U přejatých přídavných jmen se v češtině často objevují pochybnosti o psaní počátečních písmen. Platí to i pro výraz inherentní, který se používá hlavně v odborných textech, filozofii, právu nebo publicistice.
U slov přejatých z cizích jazyků se často setkáváme s nejistotou v psaní počátečních písmen. Typickým příkladem je výraz introspekce, který se objevuje v psychologii, filozofii i běžném publicistickém textu.
V posledních letech (a aktuálně i čerstvě díky české politické scéně) se v médiích i právních textech stále častěji objevuje výraz spojený s majetkem, správou a odpovědností - zejména v sousloví svěřenecký fond. Právě zde ale často vzniká pochybnost, zda je správně psát svěřenecký, nebo svěřenský.
