Húlava × hůlava
Jedinou pravopisně správnou variantou slova je húlava s „ú“. Jedná se o podstatné jméno označující nárazový prudký vítr/vichr, který zpravidla trvá několik minut či dešťovou přeháňku.
Jedinou pravopisně správnou variantou slova je húlava s „ú“. Jedná se o podstatné jméno označující nárazový prudký vítr/vichr, který zpravidla trvá několik minut či dešťovou přeháňku.
V tomto případě můžeme jako pravopisně správnou označit variantu burkiny s „y“ na konci slova.
Už na první pohled je zřejmé, že slova nejsou stejná a nelze je zaměnit. Můžeme napsat nazývat i zívat, ale každé slovo použijeme v jiném kontextu, protože nese jiný význam.
Tento pravopisný jev patří mezi krásné, ale zároveň zákeřné výjimky českého jazyka. Velmi často ho využívají učitelé českého jazyka do diktátů či pravopisných cvičení.
Jedná se o velmi častý chyták v diktátech a pravopisných cvičeních. Způsobené chyby u těchto dvou významově odlišných slov se však dají velmi rychle vypilovat. Pravidla českého pravopisu uvádí obě podoby slova: výt i vít jako pravopisně správné, každá se ale používá v jiném významu.
Obě nabízené varianty: syrový i sírový jsou pravopisně správné, ale každá má jiný slovní základ a nese tak zcela jiný význam. V obou případech se jedná o přídavná jména.
Český jazyk zná obě varianty slov - pyj i pij, musíme ale rozlišovat jejich významy a odlišné slovní druhy.