Toto podstatné jméno není zcela běžné a je spjato s církevní tematikou. Označuje vyšívanou pokrývku hlavy, která je charakteristická pro církevní hodnostáře katolické církve. Původně se jednalo o čelenku, jež ve starověkém Řecku zdobila některé bohyně, případně bohy.
V tomto případě je asi nejdůležitějším faktorem při rozhodování o správném pravopise to, co vlastně chcete sdělit. Tento specifický tvar bývá někdy pojmenováván jako tzv. zpodstatnělé přídavné jméno. Jedná se o podstatné jméno (označuje osobu, zvíře, věc apod.), které je ovšem netradičně skloňováno podle vzoru přídavného jména (tzv. adjektivní skloňování).
Tato dvojice v sobě neskrývá žádný chyták, který by nám měl činit větší potíže, ale pro jistotu zde uvedeme správný pravopis.
Tento výraz je možné zařadit do skupiny slov, která končí na -ismus / -izmus a samozřejmě pro něj platí stejná pravidla. Všechna slova takto zakončená vždy vyslovujeme s „z“, tedy [izmus].
Tento pojem primárně spadá do oblasti psychologie a tedy i odborné terminologie, ale postupem času se stal běžně užívaným i laickou veřejností. Námi zmíněné podstatné jméno označuje schopnost vcítit se do pocitů nebo jednání / chování jiné osoby.
Tato dvojice působí již na první pohled velice problematicky a to především proto, že se snažíme si pravopis objasnit chybnou pomůckou.
V případě posuzování správného pravopisu u této dvojice si musíme dát pozor, aby nás nezmátla předpona.
