Psaní předpon s-/z- činí často potíže nejednomu z nás. Obecně platí několik zásad, které je možné aplikovat na většinu případů. Příponu s- napíšeme v případě, že se jedná o směřování shora dolů (shýbnout se), směřování z povrchu pryč (smést), zmenšení objemu (scvrknout se) nebo zánik (shořet).
Pro psaní předpon s-/z- platí obecně známá pravidla, která bezpochyby není od věci si občas připomenout. Předponu z- píšeme v případě tvoření sloves ve významu „stát se nějakým“ od podstatných a přídavných jmen (ztotožnit, zpochybnit…).
Opět se setkáváme s problematikou vyjmenovaných slov, která není vždy tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá.
V tomto případě se jedná o poněkud expresivní výraz pro označení muže, který v českém jazyce ale má své místo a je běžně používán. Zde však není možné ani jednu z variant označit za chybnou.
Následující číslovka základní je poměrně komplikovaným případem z hlediska správného pravopisu. V rámci vývoje českého jazyka došlo k několika úpravám pravidel, proto je v současnosti situace poměrně nejasná. My si ale poradíme.
Psaní samohlásek v zakončení přejatých slov je poněkud problematické a vždy je lépe konkrétní tvar slova ověřit.
Psaní předpon s-/z- se řídí ustálenými zákonitostmi. Existují pravidla pro psaní předpony s-, např.: směřování dohromady (sblížit se, shromáždit…), směřování shora dolů nebo z povrchu pryč (smazat, sklonit…), zmenšení objemu nebo zánik (shnít, shořet…).
