Fólie nebo folie? Nebo že by folije? Mluvíme-li o velmi tenké bláně z kovu nebo plastu užívané jako obalový materiál, polotovar při výrobě galanterie atp., napíšeme pravopisně správně pouze tvar s dlouhým o – fólie. Všechny ostatní tvary tohoto slova nejsou správné.
Moudrá Internetová jazyková příručka uvádí, že písmeno ě po písmenu m naznačuje výslovnost [mňe], např. město [mňesto]. Hláskovou skupinu [mňe] v češtině píšeme buď ve tvaru mě, nebo mně.
Ještě do roku 1993 platilo pravidlo, které udávalo, že přejatá slova s koncovkou -on mají vždy dlouhou samohlásku. V takových slovech jako: balkón, citrón, bujón, stadión, šampión atd. byly jediné pravopisně správné varianty.
Pravidla českého pravopisu nám říkají, že po tvrdých souhláskách se píše tvrdé y. Toto pravidlo se ale nevztahuje na slova cizího původu, u kterých zachováváme původní podobu.
Existuje nespočet slov, u kterých při výslovnosti slyšíme jednu hlásku, avšak pravopisně správně zapisujeme hlásku jinou. Nejinak je tomu u příslovce akorát, které patří do tzv. obecné češtiny – nespisovné formy českého jazyka.
Na tuto krásnou, avšak pro člověka jedovatou houbu jsme jistě v lese někdy narazili. Jak je to ale s jejím pravopisem?
Přezka je podle výkladových slovníků dvojdílná spona (na pásku apod.) ať už kovová, nebo ozdobná.
