Literární směr, který se vyvinul během 18. století ve Francii, kde pro něj v období Velké francouzské revoluce byly ideální podmínky. Za vlády rozmařilých francouzských králů gradovala nevole vůči absolutistické monarchii, kterou osvícenská literatura hojně kritizuje.
Umělecký směr nazývaný jako renesance se začal rozvíjet v Itálii na počátku 14. století a odtud se postupně šířil do Evropy.
Období začínající přibližně zánikem Západořímské říše (476) a končící objevením Ameriky Kryštofem Kolumbem (1492) pojmenováváme jako středověk. Je obdobím rytířských klání, křížových výprav, ale také utváření církevních dogmat.
Období začínající přibližně zánikem Západořímské říše (476) a končící objevením Ameriky Kryštofem Kolumbem (1492) pojmenováváme jako středověk. Je obdobím rytířských klání, křížových výprav, ale také utváření církevních dogmat.
Na pomezí klasicismu a romantismu se od poloviny 18. století začal rozvíjet nov ý směr – preromantismus. Nazýval se někde také sentimentalismus nebo dokonce plačtivá literatura.
Klasicismu = věk rozumu vznikl ve Francii v 2. pol. 17. století, kdy stát měl velice silnou pozici díky absolutistickému zřízení. To znamenalo mj., že tu vznikla potřeba nastolit univerzální dokonalý řád pro společenský život, umění a literaturu.
Baroko je umělecký sloh, který opět vzniká v Itálii, a to v průběhu 16. století. Jeho název znamená vzácnou perlu nepravidelného tvaru. Nepravidelnost je také hlavním znakem barokního umění.
