Literatura středověku – světová literatura
Období začínající přibližně zánikem Západořímské říše (476) a končící objevením Ameriky Kryštofem Kolumbem (1492) pojmenováváme jako středověk. Je obdobím rytířských klání, křížových výprav, ale také utváření církevních dogmat. Vzniká nový společenský řád – feudalismus (společnost je rozdělena na tři stavy – církev, pány vlastnící půdu a jejich nevolníky).
V literatuře navazuje na období antiky, ze které čerpá témata, která se stanou základem evropské vzdělanosti. Velkou roli tu má samozřejmě také literatura křesťanská a židovská, jejímž základním kamenem je Bible.
Motto středověku: ORA ET LABORA – MODLI SE A PRACUJ
Ve středověku se texty komentují, překládají a doplňují, přepisují a upravují. Většina obyčejných obyvatel Evropy je ale stále negramotná, proto má velkou váhu lidová slovesnost. Vzdělanost je výsadou církve. Proto se díla opisují v klášterech. Zejména jsou to díla psaná latinsky, postupně se ale vytvářejí také národní literatury – vznikají německy, italsky, francouzsky a anglicky psaná díla, ale také texty ve staroslověnštině, kterou na území tehdejší Velké Moravy v 9. století přinesli soluňští bratři Cyril (Konstantin) a Metoděj. Mnoho autorů z tohoto období je neznámých.
Středověká literatura se dá rozdělit na dva směry z hlediska přístupu:
Patristika – studium křesťanské literatury (učení „otců“) – tzn. studium křesťanské literatury (zejména v klášterech)
Scholastika – snaží se o rozumové podepření církevních dogmat (je spjata se vznikem univerzit)
V literatuře tohoto období se mísí církevní a světská tvorba (synkretismus funkcí). K náboženským a duchovním textům patří legendy, kázání a modlitby.
Pro věřící byly určeny tzv. exempla – moralizující příběhy, které byly vyprávěny při kázáních, aby poukázaly na správné nebo naopak nesprávné jednání.
Ve světské literatuře byly oblíbeným žánrem kroniky a letopisy, cestopisná literatura, eposy a novely. Středověk byl obdobím vzniku rytířských románů. Rytířský život, rytířské ctnosti a kult ženy – rytířovy milé – také daly vzniknout milostné a dvorské lyrice. Z Francie pocházejí tzv. fabliaux |:fabliju:|– krátké veršované povídky, které se často přednášely na veřejnosti. Protože většina vznikla v lidovém prostředí a pro lidového posluchače, byly to povídky vtipné, satirické, někdy erotické i obhroublé. Z jejich námětů čerpali později další autoři (např. Moliere).
Svou funkci ve středověké literatuře měly různé symboly – ty byly reprezentovány barvami, postavami nebo zvířaty.
Klíčovým prostředkem výstavby literárního textu byl ve středověku topos – např. topos krásného místa – tj. nastavený a postupně zaužívaný způsob, jak popisovat přírodu – ta má určité prvky, které dělají místo krásným (např. stromy vrhající stín, zpěv ptáků, květiny, potůček apod.)
LITERATURA FRANCIE
Středověká literatura na území Francie je na vzestupu hlavně na konci 8. století, kdy došlo ve Franské říši k tzv. karolinské renesanci, spojené s osobou císaře Karla Velikého. Ten byl zastáncem a šiřitelem křesťanství a vzdělanosti a velkým dobyvatelem. Za jeho vlády dosáhla římská říše největšího rozmachu, protože Karel neustále vedl úspěšné boje o území. Zároveň Karel provedl reformy školství a církve, za jeho vlády se rozvinulo stavitelství (románský sloh) a humanistické a vzdělanecké prostředí jeho dvora ovlivňovalo středověké latinské písemnictví po celá staletí.
Z Francie pocházely rytířské romány, písně (chansons de geste) a básně trubadúrů (básníci a zpěváci, kteří básně skládali i zpívali nebo přednášeli). Pocházejí převážně z 12. a 13. století.
Píseň o Rolandovi – anonymní dílo, které vzniklo kolem roku 1100, tématem písně je výprava Karla Velikého proti Saracénům roku 778, zrada a boj proti obrovské přesile.
Rytířské romány Chrétiena de Troyes – Érec a Enida, Lancelot aneb rytíř s károu, Perceval a Cligés jsou základem rytířského románu. Lancelot a Perceval pojednávají o rytířích kulatého stolu – jsou inspirovány keltskými pověstmi a stanou se základem pro tzv. artušovské příběhy. Román Cligés se později stane předlohou pro Shakespearova Romea a Julii.
Mrkni na některý z filmů o rytířích kulatého stolu, např. Král Artuš: Legenda o meči https://www.csfd.cz/film/371615-kral-artus-legenda-o-meci nebo Merlin https://www.csfd.cz/film/12913-merlin/. Parodii na rytířské výpravy zfilmovala britská komediální skupina Monty Python https://www.csfd.cz/film/3308-monty-python-a-svaty-gral/
Tristan a Izolda – rytířský epos, který zpracovává keltskou legendu o nenaplněné lásce; nejstarší verze pochází z 12. století a stala se inspirací mnoha dalším dílům
Román o růži – básnická skladba napsaná dvěma básníky. Je rozdělena na dvě části – v první se mladík ve snu dostane do zahrady obehnané zdmi a zamiluje se do poupěte růže, políbí ho a je za to uvězněn.
V druhé části, ve které se mladík ze snu probudí, básníci rozprávějí o vědomostech o světě, vesmíru, astrologii atd. Román o růži je důležitým dílem, které bylo předlohou a inspirací pro mnohá další díla od středověku po literaturu současnosti, zejména protože pracuje s mnoha symboly (zahrada, růže, studánka ad.)
Román o Lišákovi – starofrancouzský zvířecí epos z konce 12. a první poloviny 13. století, hlavní postavou je Lišák, napůl hrdina, napůl loupežník. Satirické dílo, které se vysmívá neřestem mnichů, šlechtě, měšťanům i zamilovaným rytířům.
Pojmy:
Alegorie – neboli jinotaj, je literární útvar, jehož doslovné znění či zjevná podoba má vypovídat o něčem jiném, co není na první pohled zjevné
Symbol – ukrývá tajemství věcí, není přímým pojmenováním věci, ale naznačuje jeho podstatu (červená barva symbolizuje lásku nebo krev, růže může znamenat milovanou dívku, sova představuje moudrost apod.)
François Villon – básník, bohém a rebel a násilník (mj. i odsouzený za vraždu kněze)
Obohatil francouzskou literaturu o tzv. villonskou baladu, je zřejmě první z tzv. prokletých básníků. Ve své tvorbě mísí nízký a vulgární styl s kvalitní poezií – tím vytváří zajímavý kontrast. Jeho dílo se často vysmívá jiným autorům, kteří podle jeho názorů píší pokrytecky (např. dvorští básníci a šlechtici o chudobě, idealizující život na venkově). Vysmívá se ale i vlastní chudobě, smrti a společnosti. Významným dílem je také jeho Velký testament (ten zřejmě napsal v průběhu věznění).
O divokém životě F. Villona bylo napsáno několik knih, z českých je to např. román Navzdory básník zpívá (Jarmila Loukotková)
Pojem:
Oxymóron – umělecký prostředek spojující slova, která si navzájem protiřečí
LITERATURA ANGLIE
Beowulf – staroanglický hrdinský epos pochází patrně ze 7. či 8. století. Mladý hrdina Beowulf se svou družinou odjíždí bránit dánského krále před žravým obrem (trolem). Boewulf trola i jeho matku zabije a je králem odměněn. V druhé části básně se sám stane králem. Jeho poklad, který střeží drak, je ale ukraden a rozlícený drak ničí celé království. Proto Beowulf vytáhne s družinou na draka, je ale zrazen…Epos v sobě mísí prvky křesťanské se severskou legendou.
Existuje hned několik filmových zpracování, které se eposem o Beowulfovi inspirují. Opravdu špatné, zato s prvky sci-fi, je zpracování s Ch. Lambertem https://www.csfd.cz/film/29977-beowulf/ o kousek lepší je novější film, který respektuje dobu, ve které se legenda odehrává https://www.csfd.cz/film/188288-beowulf-kral-barbaru/prehled/
Geoffrey Chaucer – Canterburské povídky (kolem roku 1390); dvacet šest povídek, které si po cestě do Canterbury v hostinci U Kabátce vyprávějí poutníci pro ukrácení dlouhé chvíle. Většina povídek je psaná ve verších, jen dvě jsou psány v próze. Různé povídky mají různé formáty: legendu, bajku, fabliaux aj.
Podívej se na film Canterburské povídky slavného režiséra Piera Pasoliniho https://www.csfd.cz/film/7141-canterburske-povidky/prehled/
Artušova smrt (1485) – autorem je Thomas Malory, román je kompilací francouzských a anglických příběhů s artušovskou tematikou, kde rytíři bojují s obludami nebo jinými rytíři.
NĚMECKY PSANÁ LITERATURA
V německé literatuře se v raném středověku objevovala hrdinská epická literatura, například Píseň o Hildebrandovi (počátek 9. století). Od 12. století se na německých územích rozvíjely rytířské romány ovlivněné francouzským prostředím, k nejslavnějším patří Parsifal Wolframa von Eschenbach (počátek 13. století). Mezi 12. a 14. století byla v Německu populární také milostné poezie, takzvaný minnesang (od toho minnesangeři = trubadúři), a z 13. století se zachovala také Píseň o Nibelunzích, zpracování germánského hrdinského eposu.
Píseň o Nibelunzích – hrdinský epos ze 13. století, propojuje germánské, islandské a hunské legendy. V eposu vystupuje Siegfried a jeho žena Kriemhilda nebo Nibelungové (Germáni), Brunhilda (Island) nebo Atilla (Hunové – území souč. Maďarska). Píseň o Nibelunzích se stala základem pro budování germánské hrdosti v období Třetí říše.
Richard Wagner složil operu Prsten Nibelungův. V roce 2004 byl natočen film Království prstenu inspirovaný tímto eposem https://www.csfd.cz/film/185306-kralovstvi-prstenu
LITERATURA ITÁLIE
V italské literatuře je za vrcholné středověké dílo považována Dantova Božská komedie, často označovaná za souhrn celé středověké kultury.
Dante se inspiroval vírou v Boha a svou zesnulou milenkou Beatrice. Kniha je rozdělena na tři části: Peklo, Očistec a Ráj. Sám Dante vystupuje v díle jako Poutník, Beatrice je jeho láskou, symbolem krásy a moudrosti, průvodce Danta na cestě za Beatricií do Ráje je antický básník Vergilius. Poutník cestou přes Očistec a Peklo potkává mnoho známých osobností starověkého i Dantova světa. Cílem cesty je Ráj. Tématem je cesta za sebe/poznáním.
Celá Komedie se točí kolem čísla 3 – má 3x 33 zpěvů + předzpěv, je psána v tříveršových strofách (tercínách). Číslo 3 symbolizuje božskou trojici – Bůh Otec, Syn a Duch svatý.
Dantova komedie se stala základem pro dokonalou spisovnou italštinu.
Byla inspirací pro dílo J. A. Komenského.
Animované zpracování Dantovy komedie, které je tvůrci významně „aktualizované“ – objevují se tu např. osobnosti 20. století: https://www.csfd.cz/film/227903-dante-s-inferno
Legenda aurea – „Zlatá legenda“; Sestavil jí dominikánský mnich Jakub de Voragine koncem 13. století – sestává z životopisů svatých, legend a traktátů
Milión – cestopis Marca Pola z jeho cesty po Asii. Byl napsán ve 13. století a byl velmi populárním, protože popisoval velice exotické prostředí, které tehdejší lidé nemohli znát. Cestopis se stal také vítanou geografickou příručkou pro obchodníky s Asií.
Z Itálie se ve 14. století začíná šířit nový umělecký směr – renesance a myšlenkový směr – humanismus. Ve stejné době jinde teprve vrcholí středověk – proto pro dílo není stěžejní časové zařazení, ale spíše to, čím se renesanční vymezuje vůči středověkému/gotickému.
DALŠÍ SVĚTOVÉ LITERÁRNÍ PAMÁTKY STŘEDOVĚKU
Slovo o pluku Igorově – Rusko
Kalevala – Finsko
Píseň o Cidovi – Španělsko (podle skutečné historické postavy)
Korán – hlavní náboženský text islámu; obsahuje texty psané prorokem Mohamedem (podle pověsti mu je diktoval sám archanděl Gabriel a jsou tedy považována za slova Alláhova), dále v něm najdete konkrétní pravidla, poučení, tresty a zákazy. Je považován za základ islámského práva.
Básník Nizámí Gandžaví – Persie (dnešní Ázerbajdžán)
Čínský „vypravěčský román“