Časté chyby

Zmíněné podstatné jméno pojmenovává rozsáhlou promluvu, seskupení tónů v oblasti hudby, případně spojení veršů v oblasti literární teorie.

U této námi nabízené dvojice je třeba rozlišit dva významově odlišné základy slov. Výraz rytmus pochází z řečtiny a označuje pravidelné střídání nějakých fází (v hudbě), případně střídání hlásek / přízvuků v rámci jazykovědných disciplín.

V případě podstatného jména, které označuje mořského živočicha, se nelze řídit známými pravidly ohledně psaní ú/ů. Obecně platí, že na začátku slova píšeme zpravidla „ú“ (úpal, úžeh, úplavice, úroda, úmorný apod.) a uprostřed slova píšeme naopak „ů“ (půvab, působení, růžový, půlení apod.).

V tomto případě je objasnění poněkud obtížné. Tomuto slovu jsme se již věnovali ohledně správného psaní s/z (sympozium × symposium). Podobné vysvětlení náleží k problematice délky samohlásky v základu slova.

U této námi nabízené dvojice je třeba zohlednit otázku slovotvorby, tedy blíže se podívat na to, jak slovo vlastně vzniklo. 

Toto podstatné jméno není zcela běžné a je spjato s církevní tematikou. Označuje vyšívanou pokrývku hlavy, která je charakteristická pro církevní hodnostáře katolické církve. Původně se jednalo o čelenku, jež ve starověkém Řecku zdobila některé bohyně, případně bohy.

V tomto případě je asi nejdůležitějším faktorem při rozhodování o správném pravopise to, co vlastně chcete sdělit. Tento specifický tvar bývá někdy pojmenováván jako tzv. zpodstatnělé přídavné jméno. Jedná se o podstatné jméno (označuje osobu, zvíře, věc apod.), které je ovšem netradičně skloňováno podle vzoru přídavného jména (tzv. adjektivní skloňování).