Některé pojmy z oblasti filozofie nebo společenských věd mají složitější pravopis, protože jsou přejaté z cizích jazyků a zároveň se objevují v různých podobách. Jedním z takových slov je skepticizmus – postoj pochybnosti, ověřování a kritického myšlení.
Při psaní odborných i běžných textů se často používá slovo označující návrh, myšlenkový plán nebo hrubou verzi textu. V češtině pro něj máme výraz koncept.
Slovo legislativa se běžně používá v médiích, politice i běžné konverzaci. Označuje souhrn zákonů nebo proces jejich tvorby. Přesto se občas objevují chybné tvary, jako například legyslativa.
V češtině máme řadu přídavných jmen, která na první pohled znějí podobně, ale při psaní mohou snadno zmást. Mezi ně patří i slovo kosmopolitní, které často slýcháme v médiích, publicistice nebo při popisu různorodých měst a společností.
V běžné mluvě i psaní se občas setkáme se slovy, která si vypůjčujeme z latiny nebo jiných jazyků. Jedním z nich je odborný výraz koitus, označující pohlavní styk.
Některé pojmy jsou nejen jazykově citlivé, ale i společensky závažné. Jedním z nich je antisemitizmus – výraz, který označuje nenávist vůči Židům a židovství.
Některá slova převzatá z latiny nebo řečtiny nám mohou při psaní způsobit nejistotu, zvláště pokud se výslovnost a pravopis liší. Typickým příkladem je výraz dispozice, který slýcháme ve sportu, psychologii, právu i běžné řeči.
