Devíza x defíza

Podstatné jméno devíza znamená motto, heslo či nějakou zásadu či  mravní hodnotu.

Je možné používat obě varianty?

Slovo devíza ve smyslu motta nebo zásady se píše s „V’’ a většinou s dlouhým měkkým „Í’’ tedy devíza. Písmeno „F“ se ve slově nevyskytuje. Přípustný je ovšem pravopis s „S“ a krátkým měkkým „I“, tedy devisa. Výjimečně se setkáte i s podobou se „Z“ a měkkým krátkým „I“ ve stejném významu, ovšem primární význam slova deviza je zcela odlišný a používá se finančnictví (viz níže).

Etymologie a význam slova

Podstatné jméno devíza pochází z francouzského devise, původně „oddělené pole erbu“, pak „heslo (ve znaku)“ od deviser „dělit, sdělovat, přikazovat“ z latinského dēvisāre a dīvidere tedy ‘dělit’.

Devíza se nejčastěji vztahuje k nějakému (obvykle životnímu) mottu, heslu či zásadě, kterou osoba či skupina osob vyznává. Často je k vidění například na rodových erbech. Používá se také v hudebních vědách, kde označuje krátký předzpěv hlavního tématu na počátku klasické árie ze 17. a 18. stol.

Synonyma a podobné termíny s odlišným významem

Místo termínu devíza můžete použít některé ze synonym: motto, heslo, zásada či hodnota.

Pozor na rozdíl mezi slovy devíza (dlouhé í) a deviza (krátké i)! Deviza lze použít i ve smyslu motta či zásady, stejně jako devíza, nicméně není to příliš časté.

Termín deviza je totiž většinou používán v oblasti finančnictví. Jedná se o platební dokument, jakousi bezhotovostní formu pohledávky na cizí měnu.

Kromě obecného termínu deviza můžete v tomto smyslu použít i konkrétnější označení, tedy dluhopis, směnka, šek, splatný kupón akcie či cenný papír k umoření, vždy v cizí měně. Hotovostním protějškem devizy je pak valuta, která představuje hotovost v zahraniční měně.

Vzpomeňme na dobu komunismu a spojení devizový příslib, který byl nutnou podmínkou k odjezdu do zahraničí, respektive do nesocialistických zemí. Jednalo se o písemné povolení čerpat devizové prostředky zahraničních měn.

Skloňování podstatného jména

Dělení: de-ví-za

Podstatné jméno devíza je rodu ženského a jeho deklinace probíhá dle vzoru „žena“.

jednotné číslo množné číslo
1. pád devíza devízy
2. pád devízy devíz
3. pád devíze devízám
4. pád devízu devízy
5. pád devízo devízy
6. pád devíze devízách
7. pád devízou devízami

Příklady použití ve větě:

Na stuze pod erbem si můžete povšimnout devízy, tedy motta, rodu.

Jeho hlavní devízou je pravdomluvnost a čestnost.

Oba se v zásadě řídíme svými životními devízami.

Ve svých hlavních devízách se absolutně neshodneme.

Autor/ka: Bc. Klára Sladká
Slovník spisovného jazyka českého Akademie věd České republiky Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky Rejzek, J.: Český etymologický slovník. str. 130,  Leda, 2004.
Pošli tento příspěvek svému blízkému