Zavděk × za vděk

Oba tvary z této dvojce mají v českém pravopisu své místo, lze tedy psát zavděk i za vděk, je však nutné rozlišovat jejich významy, které nejsou totožné.

Zavděk, psáno dohromady jako jedno slovo, náleží ke slovnímu druhu příslovcí a užíváme jej ve smyslu spokojit se s něčím, často v kombinaci se slovesem vzít nebo brát (něčím zavděk).

Druhá varianta, tedy za vděk, je spojení podstatného jména ve 4. pádě a předložky. Podstatné jméno vděk označuje uznání, pocit vděčnosti, závaznosti za něco, co nám bylo prokázáno.

Příklady:

Ta malá garsoniéra se nám nejprve nelíbila, nakonec jsme ale bytem vzali zavděk.

Svou lásku zprvu skrýval za přehnaný vděk za cokoliv, co jsem pro něj udělala.

Stáhněte si mobilní aplikaci a procvičujte ještě rychleji.

Stáhnout
×
Pošli tento příspěvek svému blízkému