Nakonec × na konec

V tomto případě jsou obě varianty pravopisně správné. Lze napsat nakonec i na konec, musíme však rozlišovat různé významy slov i rozdílnost slovních druhů.

Podoba slova nakonec, která je psána dohromady, je řazena mezi příslovce a užíváme ji ve smyslu konečně, v závěrečné fázi – vyjadřuje tedy časové určení při posloupnosti nějakého děje. Může být použit i s významem vyjádření obavy, pochybnosti nebo ve smyslu koneckonců.

Oproti tomu výraz na konec je složen z podstatného jména konec a předložky, proto se píše zvlášť jako dvě slova. Toto spojení užíváme nejen v souvislosti s časovými okolnostmi (na konec dne / školního roku), ale i v jiných spojeních (na konec stolu / ulice atp.).

Ve spisovném projevu platí, že u varianty „na konec“ většinou následuje další slovo, které dá spojení význam (na konec koho, čeho?), výjimkou je případ, kdy je věta vytržena z kontextu a účastníci komunikace vědí, co předcházelo nebo se jedná o konkrétní situaci a aktéři jsou přítomni (např. Dones to až tam, na konec.).

Příklady:

Bylo to náročné, ale nakonec všechno dobře dopadlo.

On ji snad nakonec i pozve, aby tam šla s námi!

Nakonec jsem rád, že jsme to udělali tak, jak jsi říkal ty.

Dorazil jsem až na konec celého divadelního představení.

Už ze startu bylo vidět na konec závodní dráhy.