PRAVIDLA – Rozvíjející větné členy
Rozvíjející větné členy dávají hloubku všem textům, ve kterých jsou použity. Dělá Vám problémy při větných rozborech určování větných členů jako předmět, přívlastek, či doplněk? Poučte se v našich on-line pravidlech.
Předmět
- Závisí na slovese nebo na dějovém přídavném jméně a tvoří s ním skladební dvojici.
- Vyjadřuje osobu, zvíře, nebo věc, které slovesný děj přímo zasahuje nebo s ním nějak souvisí.
- Ptáme se na něj pádovými otázkami ( 2.,3., 4., 6.a 7.) anebo předložkami s pádovými otázkami (př. na koho, na co? O kom, o čem?…) spojenými s řídícím slovem nebo přídavným jménem.
- Nejčastěji je předmětem podstatné jméno, zájmeno nebo infinitiv.
Předmět ve větě může být :
Holý
př. : Koupil vejce (koho, co?)
Rozvitý
př.: Koupil bílá vejce
Několikanásobný
př. : Koupil vejce a mléko
Přívlastek
- Je to větný člen, který závisí na podstatném jméně a blíže jej určuje, vymezuje jeho význam a tvoří s ním skladební dvojici.
- Na přívlastek se ptáme tázacími zájmeny – jaký, který nebo čí (jsou spojena s řídícím podstatným jménem).
PŘÍVLASTEK SHODNÝ: shoduje se s podstatným jménem alespoň v pádě, na kterém závisí. Je-li jím přídavné jméno( nebo číslovka či zájmeno v této platnosti) shoduje se v pádě, čísle a rodě ( v mužském i (ne) životností):
hezký den,
ostravští horníci,
čtyřmi koňmi
PŘÍVLASTEK NESHODNÝ: se svým řídícím podstatným jménem se neskloňuje a zpravidla je v jiném pádě, nebo je vyjádřen příslovcem či infinitivem.
Cesta zpátky,
strýček z Ostravy,
tužka z grafitu
Přívlastek ve větě může být jedním z následujících druhů.
Holý
př. : černá ovce
Rozvitý
př.: malá černá ovce
Několikanásobný
př.: černá a bílá ovce
Postupně rozvíjející
př.: pasáčkova oblíbená malá černá ovce
Dále rozlišujeme přívlastek
Těsný
= vyjadřuje podstatnou vlastnost, kterou nelze beze změny smyslu věty vypustit, proto ho neoddělujeme čárkou
Studenti přihlášení do soutěže se ohlásí na recepci!
Volný
= vyjadřuje vlastnost nepodstatnou, kterou lze z věty vypustit, aniž by se její smysl změnil, proto ho oddělujeme čárkami z obou stran
Učitel, držící v ruce ukazovátko, požádal studenty, aby se utišili
Přístavek
- Je to volně připojený shodný přívlastek, který vyjadřuje dodatečně téměř samostatnou myšlenku, jehož základem je podstatné jméno.
- Je zpravidla rozvitý, řidčeji několikanásobný, a stojí za řídícím jménem.
- Ve větě jej oddělujeme čárkou a bývá připojován výrazy totiž, a to, to jest….
Např: Zdeněk Nejedlý, nejlepší znalec Smetanovy hudby, napsal knihu Dějiny města Litomyšle a okolí
Doplněk
- Je to větný člen, který závisí na slovese, ale zároveň se vztahuje ke jménu (nejčastěji v předmětu nebo podmětu), vytváří tedy skladební dvojici jak se slovesem, tak se jménem.
- Vyjadřuje vlastnost (nebo stav), kterou má toto jméno za určitého děje nebo které se mu dějem přisuzuje.
Rozlišujeme doplněk:
Shodný
= shoduje se jménem, ke kterému se vztahuje alespoň v čísle, někdy se shoduje i v pádě a také rodě i v životnosti
př. Jana přišla naštvaná
Neshodný
= je v jiném pádě než jméno, které blíže určuje
př.: Slyšel jsem ho naříkat
Příslovečné určení
- Je rozvíjející větný člen, který nejčastěji závisí na slovese, někdy také na přídavném jméně nebo příslovci a tvoří s nimi skladební dvojici.
- Blíže určuje místo (na otázky kde, odkud, kudy, kam),čas( kdy, odkdy, dokdy, jak dlouho, jak často),způsob (míru, prostředek, zřetel, původ a původce- jak, jakým způsobem, kolik, jako měrou, z čeho, od koho, kým) příčinu(důvod) a účel (proč, nač. K čemu, za jakým účelem), podmínku a přípustku ( za jaké podmínky, i v kterém případě)
Rozeznáváme tedy příslovečné určení:
Místa
Pojď domů.
Času
Přijdu odpoledne.
Způsobu
Řekl to špatně.
Stálo to hodně.
Příčiny
Kvůli horku nešel ven.
Účelu
Řekl to na vysvětlenou.
Podmínky
V horku k moři nepůjdu.
Přípustky
I přes varování se koupali.