PRAVIDLA – Rozvíjející větné členy

Rozvíjející větné členy dávají hloubku všem textům, ve kterých jsou použity. Dělá Vám problémy při větných rozborech určování větných členů jako předmět, přívlastek, či doplněk? Poučte se v našich on-line pravidlech.

Předmět

• Závisí na slovese nebo na dějovém přídavném jméně a tvoří s ním skladební dvojici.
• Vyjadřuje osobu, zvíře, nebo věc, které slovesný děj přímo zasahuje nebo s ním nějak souvisí.
• Ptáme se na něj pádovými otázkami ( 2.,3., 4., 6.a 7.)  anebo předložkami s pádovými otázkami (př. na koho, na co? O kom, o čem?…)  spojenými s řídícím slovem nebo přídavným jménem.
• Nejčastěji je předmětem podstatné jméno, zájmeno nebo infinitiv.

Předmět ve větě může být :

Holý

př. : Koupil vejce (koho, co?)

Rozvitý

př.: Koupil bílá vejce

Několikanásobný

př. : Koupil vejce a mléko

Přívlastek

• Je to větný člen, který závisí na podstatném jméně  a blíže jej určuje, vymezuje jeho význam a tvoří s ním skladební dvojici.
•  Na přívlastek se ptáme tázacími zájmeny – jaký, který nebo čí (jsou spojena s řídícím podstatným jménem).

PŘÍVLASTEK SHODNÝ: shoduje se s podstatným jménem alespoň v pádě, na kterém závisí. Je-li jím přídavné jméno( nebo číslovka či zájmeno v této platnosti) shoduje se v pádě, čísle a rodě ( v mužském i (ne) životností):

hezký den,

ostravští horníci,

čtyřmi koňmi

PŘÍVLASTEK NESHODNÝ: se svým řídícím podstatným jménem se neskloňuje a zpravidla je v jiném pádě, nebo je vyjádřen příslovcem či infinitivem.

Cesta zpátky,

strýček z Ostravy,

tužka z grafitu

Přívlastek ve větě může být jedním z následujících druhů.

Holý

př. : černá ovce

Rozvitý

př.: malá černá ovce

Několikanásobný

př.: černá a bílá ovce

Postupně rozvíjející

př.: pasáčkova oblíbená malá černá ovce

Dále rozlišujeme přívlastek

Těsný

= vyjadřuje podstatnou vlastnost, kterou nelze beze změny smyslu věty vypustit, proto ho neoddělujeme čárkou

Studenti přihlášení  do soutěže se ohlásí na recepci!

Volný

= vyjadřuje vlastnost nepodstatnou, kterou lze z věty vypustit, aniž by se její smysl změnil, proto ho oddělujeme čárkami z obou stran

Učitel, držící v ruce ukazovátko, požádal studenty, aby se utišili

Přístavek

• Je to volně připojený shodný přívlastek, který vyjadřuje dodatečně téměř samostatnou myšlenku, jehož základem je podstatné jméno.
• Je zpravidla rozvitý, řidčeji několikanásobný, a stojí za řídícím jménem.
• Ve větě jej oddělujeme čárkou a bývá připojován výrazy totiž, a to, to jest….

Např: Zdeněk Nejedlý, nejlepší znalec Smetanovy hudby, napsal knihu Dějiny města Litomyšle a okolí

Doplněk

• Je to větný člen, který závisí na slovese, ale zároveň se vztahuje ke jménu (nejčastěji v předmětu nebo podmětu), vytváří tedy skladební dvojici jak se slovesem, tak se jménem.
• Vyjadřuje vlastnost (nebo stav), kterou má toto jméno za určitého děje nebo které se mu dějem přisuzuje.

Rozlišujeme doplněk:

Shodný

= shoduje se jménem, ke kterému se vztahuje alespoň v čísle, někdy se shoduje i v pádě a také rodě i v životnosti

př. Jana přišla naštvaná

Neshodný

= je v jiném pádě než jméno, které blíže určuje

př.:  Slyšel jsem ho naříkat

Příslovečné určení

• Je rozvíjející větný člen, který nejčastěji závisí na slovese, někdy také na přídavném jméně nebo příslovci a tvoří s nimi skladební dvojici.
• Blíže určuje místo (na otázky kde, odkud, kudy, kam),čas( kdy, odkdy, dokdy, jak dlouho, jak často),způsob (míru, prostředek, zřetel, původ a původce- jak, jakým způsobem, kolik, jako měrou, z čeho, od koho, kým)  příčinu(důvod) a účel (proč, nač. K čemu, za jakým účelem), podmínku a přípustku ( za jaké podmínky, i v kterém případě)

Rozeznáváme tedy příslovečné určení:

Místa

Pojď domů.

Času

Přijdu odpoledne.

Způsobu

Řekl to špatně.

Stálo to hodně.

Příčiny

Kvůli horku nešel ven.

Účelu

Řekl to na vysvětlenou.

Podmínky

V horku k moři nepůjdu.

Přípustky

I přes varování se koupali.