PRAVIDLA – Slovosled v české větě

My Češi se o slovosled příliš nezajímáme, jelikož ho máme již zažitý, ale občas se na něj může někdo zeptat i ve škole. Proto jsme pro vás připravili tento článek.

Slovosled

Slovosled = řazení slov za sebou.

V češtině je slovosled poměrně volný, nikoli však libovolný

Na slovosled působí:

  1. významová stránka (členění na východisko a jádro),
  2. mluvnická stavba věty,
  3. rytmické zřetele.

Významová stránka

Je pro slovosled nejdůležitější. Rozlišujeme to, o čem mluvíme (stojí na začátku výpovědi), co je sdělně závažné, co je jádrem sdělení (řadíme na konec výpovědi). Na konec věty klademe také slova, která chceme zdůraznit. V celku utvořeném více větami bývá na začátku řazen výraz, o kterém byla řeč v předchozí výpovědi.

Znal jsem jeho kamaráda Petra. Ten byl tak hodný a milý.

Mluvnická stavba věty

Některé větné členy mají ve větě obvyklé nebo ustálené místo. Základním typem slovosledu je: podmět – (subjekt) přísudek (verbum) – předmět (objekt).

Babička koupila dům.

Přívlastek shodný stojí zpravidla před podstatným jménem (krásná žena) a přívlastek neshodný za podstatným jménem (kočka domácí).

Rytmické zřetele

Příklonky

  • Slova přiklánějící se ke slovům předcházejícím.
  • Nemohou stát na začátku věty.
  • Kratší tvary zájmen mi, ti, tě, mu, ho, se; tvary slovesa být ve složených slovesných tvarech.
  • Stojí za slovem, k němuž se významově nejtěsněji vztahují.

Píše se rok dva tisíce dva.

Mirek mi začátkem týdne předal vzkaz.

Předklonky

Zájmena a spojky a, až, že).

Promnul si oči, až když vstal z postele.

Text: Zuzana Černíková (Univerzita Hradec Králové)

Pošli tento příspěvek svému blízkému