Hromobití × hromobytí

U některých slov nás může zradit hlavně i a y, protože ve výslovnosti rozdíl nepoznáme. Přesně to je případ dvojice hromobití a hromobytí. V textech se objevují obě varianty, ale spisovná čeština uznává jen jednu.

Podobné záměny i/y řešíme na našem Pravopisně.cz často, stačí si projít přehled Časté češtinářské chyby.

Správná varianta

Správně píšeme hromobití.

Slovo hromobití označuje jev spojený s bouřkou, tedy hřmění a blesky, případně samotnou bouři. Výraz je tvořen ze slov hrom a bití. Druhá část souvisí se slovesem bít ve smyslu „udeřit, třískat“, tedy obrazně „nebe bije hromy a blesky“. Proto je na místě měkké i: bití.

Stejný slovotvorný základ najdeme i u slov jako bušení, tlukot, bouchání.

Chybná varianta

Tvar hromobytí je pravopisně nesprávný.

Vzniká záměnou i/y, která je u tohoto slova čistě pravopisná. Psaní y by navíc svádělo k nesprávné představě, že druhá část souvisí se slovesem být, což ale není pravda. Nejde o „hromo-bytí“ ve smyslu existence, ale o „hromo-bití“ ve smyslu úderů a ran.

Přehledné srovnání a tabulka

TvarSprávnostVysvětlení
hromobitísprávněsloženina hrom + bití (od slovesa bít), ustálený spisovný tvar
hromobytíchybnězáměna i/y, mylné spojení se slovesem být

Nejčastější slovní spojení

  • silné hromobití
  • vzdálené hromobití
  • hromobití a blesky
  • během hromobití
  • po hromobití

Jak si to zapamatovat

Pomůže jednoduchá pomůcka:

hromobití jako bití srdce nebo bití zvonů.

Neboli za naši redakci platí, jakmile si vybavíte sloveso bít, automaticky vám vyjde měkké i.

Příklady správného použití

V noci nás probudilo hlasité hromobití a záblesky za oknem.
Nad kopci se ozývalo vzdálené hromobití, ale déšť ještě nepřišel.
Pes se při hromobití schoval pod postel a nechtěl ven.
Počasí se zlomilo během pár minut a spustilo se prudké hromobití.
Děti počítaly vteřiny mezi bleskem a hromobitím.
Turisté raději sestoupili, protože hromobití se rychle přibližovalo.
V tichu lesa znělo hromobití mnohem dramatičtěji než ve městě.

Ústav pro jazyk český AV ČR. Internetová jazyková příručka. [online]. Praha: ÚJČ AV ČR. [cit. 8. 4. 2026]. Dostupné z: https://prirucka.ujc.cas.cz/ Havránek, B. a kol. Slovník spisovného jazyka českého. Praha: Academia. Český národní korpus. Ústav Českého národního korpusu FF UK. [online]. [cit. 8. 4. 2026]. Dostupné z: https://www.korpus.cz/

Přidejte komentář

Kliknutím na tlačítko PŘIDAT KOMENTÁŘ udělujete souhlas se
zpracováním osobních údajů .
Pošli tento příspěvek svému blízkému