Relativita × relatyvyta

Relativitou rozumíme vzájemný vztah, který mezi sebou mají určité jevy. Z pohledu fyziky hovoříme o vztahu fyzikálních dějů, které sledujeme v různých vztažných soustavách.

Je známá tzv. teorie relativity, jež se týká vzájemné souvislosti mezi prostorem, časem a gravitací.

Pravopis a etymologie

Český etymologický slovník nám ke slovu relativní (relativita) podává následující výklad.

Slovo relativní (relativita) se do našeho jazyka dostalo přes německé relativ, z francouzského relatif a to z pozdnělatinského relātīvus (poměrný) od relātīo.

Relativita je slovo přejaté a do určité míry počeštěné. Měkké i si zachovalo svou původní podobu, byť t patří mezi pravopisně tvrdé souhlásky (relativ). Přípona -it(a) náleží ke slovům, která skloňujeme podle vzoru žena nebo předseda, je psána taktéž s měkkým i a ve velké míře se s její pomocí tvoří přejatá přídavná jména zakončená na -ní. Z těchto důvodů je zřejmé, že správný je pouze zápis v podobě RELATIVITA.

Dělení slova:

re-la-ti-vi-ta

Příbuzná slova:

relativnost (podstatné jméno), relativní (přídavné jméno), relativně (příslovce)

Synonyma

Synonyma, kterými můžeme nahradit slovo relativita, jsou: poměrnost, podmíněnost.

Skloňování

Relativita patří mezi podstatná jména rodu ženského, která skloňujeme podle vzoru žena.

Pád Jednotné číslo Množné číslo
1. relativita relativity
2. relativity relativit
3. relativitě relativitám
4. relativitu relativity
5. relativito relativity
6. relativitě relativitách
7. relativitou relativitami

Příkladové věty

Kdo by alespoň jednou neslyšel o Einsteinově teorii relativity?

Jeden z principů relativity popsal již astronom Galileo Galilei.

Spousta lidí dnes mluví o teorii relativity, ale ne každý z nich jí skutečně rozumí.

Autor/ka: Bc. Nelly Černohorská
Internetové zdroje: Internetová jazyková příručka – relativita. Internetová jazyková příručka [online]. Copyright © [cit. 23.02.2023]. Dostupné z: https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=relativita
REJZEK, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Redaktor Josef FILIPEC. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1446-7. KRAUS, J. Nový akademický slovník cizích slov A–Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1415-3. ŠAUR, V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Studentské vydání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012. ISBN 978-80-7451-168-4. PALA, K. – VŠIANSKÝ, J. Slovník českých synonym. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-450-5.
Pošli tento příspěvek svému blízkému