Alokace × alokatze
Alokace znamená rozdělování, rozdělení, umísťování, umístění, a to například finančních nebo jiných zdrojů, do jednotlivých oblastí.
Pravopis a etymologie
Alokace pochází ze středofrancouzského slova allocacion, to ze středolatinského slova allocātiō.
Slovo bylo přejato a počeštěno do podoby alokace, zřejmě i vzhledem k latinské výslovnosti, kdy ti, po němž následuje samohláska, se vyslovuje jako [ci] (kromě slov, která jsou přejatá z řečtiny a případů, kdy t předchází sykavka – s, t, z).
Přípona -c(e) souvisí s podstatnými jmény rodu mužského, ženského a někdy středního, kdy (e) reprezentuje soubor koncovek typických pro vzory soudce, růže a moře. Příponu -ce mimo jiné používáme k adaptaci cizích slov, a to především těch z latiny.
Správné je pouze psaní v podobě ALOKACE (alokatze je špatně).
Dělení slova:
alo-ka-ce
Příbuzná slova:
alokační (přídavné jméno)
Skloňování
Alokace patří mezi podstatná jména rodu ženského, která skloňujeme podle vzoru růže.
| Pád | Jednotné číslo | Množné číslo |
| 1. | alokace | alokace |
| 2. | alokace | alokací |
| 3. | alokaci | alokacím |
| 4. | alokaci | alokace |
| 5. | alokace | alokace |
| 6. | alokaci | alokacích |
| 7. | alokací | alokacemi |
Příkladové věty
Alokace kromě jiného souvisí s kapitálem a aktivy.
Frikční nezaměstnanost se postarala o účinnou alokaci pracovních sil.