Potmě × po tmě

Výraz potmě patří mezi příslovce. A jak již ze slova samotného vyplývá, znamená „za tmy nebo ve tmě“.

Pravopis a etymologie

Když nahlédneme do Pravidel českého pravopisu nebo do Internetové jazykové příručky, zjistíme, že v případě potmě coby příslovce (za tmy, ve tmě), je uveden pouze jeden zápis, a to v podobě potmě (psáno dohromady). Nejedná se o příslovečnou spřežku.

Pokud se však ve větě vyskytuje tma jako podstatné jméno ve spojení s předložkou po, píšeme výraz samozřejmě zvlášť.

Významový rozdíl si ukažme na následujících příkladových větách:

Seděl tam potmě. (příslovce; jak, jakým způsobem?)

Toužil jsem po tmě. (podstatné jméno v 6. pádě + předložka; toužil jsem po kom, po čem?)

A z čeho se slovní spojení skládá?

Z předložky po a podstatného jména tma. Český etymologický slovník nám k heslům podává následující výklad.

Předložka po má původ ve slovanských jazycích i množství významů. Je velmi pravděpodobné, že v praslovanštině splynulo mnoho základů indoevropských jazyků. Pro nás nejbližší významy přináší baltské jazyky – litevské põ i lotyšské pa odpovídá většině významů (po obědě, po ulici, …).

Podstatné jméno tma má původ ve slovanských jazycích – polsky ćma, rusky ťma, srbsky a chorvatsky tàma, staroslověnsky tьma.

Praslovanské tьma odpovídá lotyšskému tima, litevskému tamsà (temnota), starohornoněmeckému demar (soumrak), německému Dämmerung (soumrak), staroirskému temel (temnota), latinskému tenebrae (temnota), staroindickému támas- (tma, temnota). Vše vychází z indoevropského základu tem- (temný, tmavý).

Příkladové věty

Proč tu sedíš potmě?

Je to hluboký les, potmě se někde ztratíš, nechoď tam.

Bojím se, i když jsem ve sklepě potmě za bílého dne.

Nechtěl manželku probudit, takže si pyžamo oblékl potmě a tiše vlezl pod peřinu.

Strašidla nejsou, Karlíku, potmě se nemusíš bát.

Když se cítím bídně, toužím jen po tmě a samotě.

Věř mi, po tmě vždycky přijde světlo.