Syčet × sičet

Slovník současné češtiny nám nabízí dvě varianty výkladu tohoto nedokonavého slovesa.

  1. Vydávat zvuk jako unikající pára, zvuk znějící jako ss.
  2. Vydávat zvuk ss, cs jako projev nelibosti; zlostně mluvit nebo šeptat.

Slovník spisovného jazyka českého nám nabízí ještě jednu variantu výkladu tohoto slovesa, avšak řídčeji a zastarale: chodit žebrotou, žebrat a prosit.

Ve všech těchto případech píšeme ve slově syčet vždy tvrdé y, protože jej řadíme mezi vyjmenovaná slova(dále k tomuto slovu patří i sykat a sykot). Tvořit můžeme i slova příbuzná: syčivý (přídavné jméno), syčivě (příslovce).

Zmínka byla také o tom, že se jedná o sloveso nedokonavé. Taková slovesa nevyjadřují a neříkají nám, zda byl děj dokončen, anebo ne.

Příklady:

V takovém případě může kočka syčet nebo na vás i zaútočit.

Marcela se dala do tance a s jazykem mezi zuby syčela čardášový rytmus.

Autor/ka: Bc. Renáta Malá
Slovník spisovného jazyka českého

Přidejte komentář

Kliknutím na tlačítko PŘIDAT KOMENTÁŘ udělujete souhlas se
zpracováním osobních údajů .

Pošli tento příspěvek svému blízkému