Mlýt × mlít

V tomto případě se jedná o poměrně známý a v diktátech často používaný chyták. Proto je dobré znát pravopis zmíněného slova. Problémem při rozhodování o pravopisu u tohoto konkrétního slovesa je chybné určení slova příbuzného.

Již z brzkých školních let známe řadu vyjmenovaných slov, v této řadě se objevuje slovo mlýn. Podstatné jméno mlýn je opravdu vyjmenované, píšeme proto „y“, a to i ve slovech příbuzných a odvozených, např.: mlynář, mlýnský, mlýnek apod.

A to nejen v tom primárním významu slova (stavení, které disponuje zařízením k rozemílání obilí), ale i ve významu přeneseném, např.: mlýn jako seskupení hráčů ve hře ragby, boží mlýny atp. Slovo mlýn se do českého jazyka dostalo z latiny, známější pro nás jistě bude podoba německá: die Mühle.

Jazykovým vývojem došlo k vytvoření české varianty, která odráží původní německou výslovnost (ü – y). Inkriminované sloveso mlít je však původně české (prošlo jazykovým vývojem českého systému, původně praslovanské). Tato slova tedy nelze považovat za slova příbuzná a nelze automaticky slovo mlít přiřadit ke slovům příbuzným od výchozího slova mlýn.

I přesto, že ve mlýně se opravdu „mele“ – tedy významová příbuznost samozřejmě existuje, z pohledu jazyka je situace jiná. Proto je určitě vhodné si výraz mlít zapamatovat jako výjimku. Píšeme vždy „i“, a to i ve slovech příbuzných, např.: umlít, namlít apod. Stejně píšeme i slova s přeneseným významem, např.: mlít pusou, mlít sebou.

Příklady:

Mlynář měl ve mlýně objednávku, kolik obilí musí umlít.
V dětství jsem často vídával babičku mlít kávu v mlýnku.

Autor/ka: Mgr. Lucie Aubrechtová

Pošli tento příspěvek svému blízkému