Ukazatelé × ukazatele

 

Tato dvojice nás může velice snadno zmást, proto si společně správný pravopis objasníme. Rozhodující zde bude kategorie životnosti u podstatných jmen. Ukazatel totiž může vystupovat jako životné a neživotné podstatné jméno, rozdíl je patrný především v množném čísle.

Ukazatelé

Slovo ukazatelé s dlouhou samohláskou na konci slova je považováno za životné a označuje osoby, které někam ukazují, udávají směr (i v přeneseném významu – ukazatelé módy, literatury apod.). Zde se jedná o životné, což musíme zohlednit i při psaní shody přísudku s podmětem.

Ukazatele

Ukazatele s krátkou samohláskou na konci jsou považovány za neživotné a toto slovo používáme pro pojmenování nějakého neživého zařízení pro ukazování (např. směru, tlaku, či údaj vyjadřující nějakou hodnotu — ukazatel úmrtnosti apod.).

Pozor na psaní a rozlišování životnosti převážně ve 4. pádě č. jednotného: vidím ukazatel (neživotný) x vidím ukazatele (životný), 1. pádě č. množného: ukazatele (neživotný) x ukazatelé (životný), 5. pádě č. množného: ukazatele (neživotný) x ukazatelé (životný), v ostatních tvarech jsou ukazatelé/ukazatele patří mezi podstatná jména s tzv. zživotňující příponou – tel (neživotné podstatné jméno má příponu, která je typická pro jména životná, stejně tak: činitelé/činitele; či přípona – ci: slanečky/slanečci, ledoborci/ledoborce apod.).

Příklady:

Karla Hynka Máchu řadíme mezi ukazatele pozdější moderní poezie 20. století.

Na křižovatce jsme viděli stát ukazatel směru.

Pošli tento příspěvek svému blízkému