Tácy × táci

 

Tento výraz se velice často vyskytuje jako chyták v nejrůznějších diktátech nebo pravopisných cvičeních, protože nás může velice jednoduše zmást.

V tomto slově se totiž proti sobě staví dvě pravopisná pravidla, která všichni známe. Na jedné straně víme, že písmeno „c“ je řazeno mezi tzv. měkké souhlásky (ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň), po kterých vždy píšeme měkké „i“ — např.: církev, cit, cibule apod. Na druhé straně se ale na toto slovo vztahuje pravidlo o psaní koncovek podstatných jmen, které se vždy řídí vzorem — zde tác podle vzoru hrad — tácy jako hrady.

Při psaní tohoto výrazu se řídíme pouze druhým pravidlem, a proto můžeme napsat vždy pouze „y“tácy. Jedná se o výjimku, u podstatných jmen rodu mužského neživotného, která jsou skloňována právě podle vzoru hrad, se řídíme právě kategorií vzoru a píšeme po „c“ vždy „y“ a nerespektujeme obvyklé pravidlo o psaní „i“ po měkké souhlásce „c“. Stejné je to u slov: kibucy, puncy, kecy, hecy apod. Podstatné jméno tác označuje podnos, v přeneseném významu se používá pro označení tisícikorunové bankovky (výraz je však nespisovný).

Příklady:

Ve školní jídelně vždy dostaneme jídlo na tácy.

Na štědrovečerním stole máme vždy dva velké tácy s cukrovím.

Pošli tento příspěvek svému blízkému