Zeď × zeť

Váháte, která varianta je správná? Pravopisně v pořádku jsou obě. Liší se však svým významem, podle kterého se ve slovech píše koncovka. Pojďme si významy vysvětlit a hned v tom bude jasno.

Zeď

Zeď s koncovkou ď je cihlová zeď, kterou postavíte jedině z cihel a napíšete jedině s ď. Poznáte to však pouze v psané podobě, při vyslovení uslyšíte na konci slova ť, protože se kvůli pauze při vyslovování ztrácí znělost.

Ta zeď byla ale vysoká, že?
Abys postavil vysokou a pevnou zeď, potřebuješ kvalitní materiál.
Kamenná zeď už tady stojí od samotného středověku.
Se svým osobním automobilem stříbrné barvy narazil do nově natřené hřbitovní zdi.

Zeť

Zeť s koncovkou ť vyjadřuje rodinný vztah, a to manžela od dcery – zetě. Vždy v tomto případě píšeme ť. Pokud slovo skloňujeme, píšeme písmenko t a na konci ě. V běžné řeči se můžete setkat i s nespisovnou variantou zeťák.

Jeho zeť mu pomohl s vybudováním nového zahradního altánu.
Ty jsi tu bez svého zetě? No to snad není možné.
Mám moc hodného zetě, vždy mi dokáže poradit a pomoct.

Autor/ka: Bc. Barbora Mikysková
Slovník spisovné češtiny

Pošli tento příspěvek svému blízkému