Zpestření × spestření × zpestřit × spestřit

Zpestření je verbální substantivum (podstatné jméno slovesné) odvozené od slovesa zpestřit. Význam zpestřit spočívá v tom, že něco učiním pestrým, ozvláštněným, rozmanitým a různorodým. Není to pak jednotvárné ani fádní.

Pravopis a etymologie

Český etymologický slovník nám ke slovu pestrý podává následující výklad.

Pestrý (taktéž pestrost, pestřec) prochází napříč jazyky: polské – pstry, ruské – pëstryj, slovinské – péster, církevněslovanské – pьstrъ. Praslovanské pьstrъ je nejspíš pokračováním indoevropského piḱro- od kořene piḱ-, jenž můžeme nalézt také ve slově psát. Dalšími příbuznými jsou litevské paĩšas (skvrna, například od sazí), starohornoněmecké fēh (pestrý, rozličný), řecké poikílos (pestrý, zdobený), avestské paēsa- (barva, podoba). Východiskem je indoevropské peik- (pestrý).

A protože pomocí předpony z(e)- můžeme od podstatných a přídavných jmen tvořit slovesa, která nesou význam „učinit nebo stát se tím, co znamená slovo základové“, píšeme zpestřit s předponou z-: pestrý → zpestřit (podobně pochybný → zpochybnit, nebo ocel → zocelit).

Dělení slova:

zpe-s-t-ře-ní (zpe-s-t-řit)

Synonyma

Synonyma, kterými můžeme nahradit slovo zpestření, jsou: ozvláštnění.

Skloňování

Zpestření patří mezi podstatná jména rodu středního, která skloňujeme podle vzoru stavení.

Pád Jednotné číslo Množné číslo
1. zpestření zpestření
2. zpestření zpestření
3. zpestření zpestřením
4. zpestření zpestření
5. zpestření zpestření
6. zpestření zpestřeních
7. zpestřením zpestřeními

Příkladové věty

Zpestřením našeho programu bylo bezpochyby dechberoucí vystoupení dvou pohledných reprezentantek ČR v pole dance.

Špenát, zelí a červená řepa budou jistě výborným zpestřením vašeho jídelníčku, pokud se snažíte zhubnout.

Autor/ka: Bc. Nelly Černohorská
Internetové zdroje: Internetová jazyková příručka – zpestřit. Internetová jazyková příručka [online]. Copyright © [cit. 26.11.2022]. Dostupné z: https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=zpest%C5%99it&dotaz=zpest%C5%99en%C3%AD&ascii=0
REJZEK, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Redaktor Josef FILIPEC. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1446-7. ŠAUR, V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Studentské vydání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012. ISBN 978-80-7451-168-4. PALA, K. – VŠIANSKÝ, J. Slovník českých synonym. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-450-5.
Pošli tento příspěvek svému blízkému