Bioluminiscence × bioluminoscence × byolumynoscence

Pojem bioluminiscence označuje schopnost některých živých organismů (živočichů, rostlin a mikroorganismů) vydávat viditelné záření, které má chemický původ (světélkování).

Bioluminiscenci můžeme často pozorovat u hmyzu, například u světlušek, ale světélkují i medúzy, různé houby a řasy.

Pravopis a etymologie

Český etymologický slovník nám ke slovu bioluminiscence podává následující výklad.

Bio- (týkající se života) pochází z řeckého bíos (život).

Slovo luminiscence má původ ve středolatinském luminescentia od latinského lūmen (světlo, lesk, okrasa).

Jedná se o slovo přejaté a počeštěné do podoby bioluminiscence. Z výše uvedeného je patrné, proč je správné psaní pouze v podobě BIOLUMINISCENCE.

Synonyma ke slovu luminiscence jsou: světélkování, fosforeskování, fluoreskování.

Dělení slova:

bio-lu-mi-nis-cen-ce

Příbuzná slova:

bioluminiscenční (přídavné jméno)

Skloňování

Bioluminiscence patří mezi podstatná jména rodu ženského, která skloňujeme podle vzoru město.

Pád Jednotné číslo Množné číslo
1. bioluminiscence bioluminiscence
2. bioluminiscence bioluminiscencí
3. bioluminiscenci bioluminiscencím
4. bioluminiscenci bioluminiscence
5. bioluminiscence bioluminiscence
6. bioluminiscenci bioluminiscencích
7. bioluminiscencí bioluminiscencemi

Příkladové věty

Vidíš ty světlušky, jak jim svítí zadečky? To je bioluminiscence.

Také hlívy z rodu Panus mají schopnost bioluminiscence, když napadnou strom, tak dřevo svítí.

Když je v moři řasa svítilka, ve vodě můžeme pozorovat modrou bioluminiscenci.

Autor/ka: Bc. Nelly Černohorská
Internetové zdroje Internetová jazyková příručka – bioluminiscence. Internetová jazyková příručka [online]. Copyright © [cit. 28.05.2023]. Dostupné z: https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=bioluminiscence
REJZEK, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3. KRAUS, J. Nový akademický slovník cizích slov A–Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1415-3. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Redaktor Josef FILIPEC. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1446-7. ŠAUR, V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Studentské vydání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012. ISBN 978-80-7451-168-4. PALA, K. – VŠIANSKÝ, J. Slovník českých synonym. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-450-5.
Pošli tento příspěvek svému blízkému