Úbočí × ůbočí
Pojmem úbočí označujeme svah hory nebo pohoří.
Pravopis a etymologie
Český etymologický slovník nám k heslu poskytuje následující výklad.
Slovo úbočí pochází zřejmě z polského ubocz, což znamená bok, ústraní či svah. Dříve se používalo také úboč (z jugoslávštiny).
Co se týče problematiky délky samohlásek, výběr mezi „ú“ a „ů“ nepatří k žádným složitým pravidlům. Rozlišování mezi nimi je dáno i historickým vývojem.
„Ú“ píšeme vždy na začátku slov (úbočí, údolí, úmysl, úkol, …); po předponách a po prvních částech složenin (bezútěšný, trojúhelník, neúspěšný, …); také v některých citoslovcích (vrkú, bú, cukrú, …); v některých slovech, která byla do českého jazyka přejata (túra, skútr, léčebná kúra, …) a vždy ve slově ocún.
„Ů“ píšeme uvnitř slova (stůl, půda, můra, …); v koncovkách některých pádů podstatných jmen (pánů, strojů, pánům, strojům, …); u přídavných jmen přivlastňovacích v 1. pádě čísla jednotného rodu mužského (otcův, Pavlův, …) a v zakončení příslovcí (domů, dolů, …).
Krátké „u“ píšeme ve slovech s příponami -ra, -urka, -urní, -urový, ačkoli u těchto slov často vyslovujeme dlouhé „ú“ (kultura, brožura, strukturní, …).
Z těchto výše uvedených důvodů je správné pouze psaní v podobě ÚBOČÍ.
Skloňování
Úbočí patří mezi podstatná jména rodu středního, která skloňujeme podle vzoru stavení.
| Pád | Jednotné číslo | Množné číslo |
| 1. | úbočí | úbočí |
| 2. | úbočí | úbočí |
| 3. | úbočí | úbočím |
| 4. | úbočí | úbočí |
| 5. | úbočí | úbočí |
| 6. | úbočí | úbočích |
| 7. | úbočím | úbočími |
Příkladové věty
Naskytl se mi malebný pohled na historickou vesničku rozprostřenou na úbočí vysoké hory.
Úbočí skály bylo zarostlé hustými keři a vysokou trávou.
Planina je větrná a úbočí této hory je po léta bičováno silným vichrem.
Řeka přesně kopírovala pravé úbočí strmé hory.
Na úbočí kopce se páslo stádo krav.