Veto × veta

Veto znamená vyjádření nesouhlasu, které znemožní uskutečnění něčeho nebo zruší platnost nějakého usnesení. Oproti tomu veta znamená, že je něco zcela ztraceno, že je s něčím (s někým) konec, že je něco (někdo) pryč.

Pravopis a etymologie

Podstatné jméno veto vzniklo z latiny, a to konkrétně ze slova vetārē ve významu zakazovat. Vetō (zakazuji, zabraňuji) prošlo skrz moderní evropské jazyky – němčina Veto, francouzština veto – až se přejalo do našeho českého jazyka.

Příslovce veta má staročeské kořeny – býti s kým vet, tedy být s někým vyrovnán. Ze středohornoněmeckého wette (splacený, vyrovnaný), wetten (sázet se či dávat fant) vzniklo ještě vetovati sě ve významu sázet se. Ve staročeštině následně vznikl i význam být konec s čím, a to konkrétně ze spojení wette sīn.

Správné jsou tedy oba způsoby psaní (veto i veta), každý má však jiný význam.

Skloňování

Veto je podstatné jméno rodu středního, které skloňujeme podle vzoru město.

Pád Jednotné číslo Množné číslo
1. veto veta
2. veta vet
3. vetu vetům
4. veto veta
5. veto veta
6. vetu vetech
7. vetem vety

Synonyma

Synonyma pro slovo veto jsou: nesouhlas, odmítnutí.

Příkladové věty

„Nikdy!“ procedil Jaroslav skrz stisknuté zuby a uplatnil své právo veta, čímž zmařil Filipův návrh. V místnosti bylo dusno, že by se dalo krájet. Nato Filip bouchl do stolu, zvedl se a se vší zbývající důstojností opustil místnost.

„Je po něm veta,“ pronesl chmurně a zahleděl se v dáli.

„Tak a s klidem je veta,“ zabrblal si tatínek pod vousy, když uslyšel, jak v zámku rachotí mámin klíč.

Autor/ka: Bc. Nelly Černohorská
REJZEK, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Redaktor Josef FILIPEC. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1446-7. KRAUS, J. Nový akademický slovník cizích slov A–Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1415-3. ŠAUR, V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Studentské vydání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012. ISBN 978-80-7451-168-4. PALA, K. – VŠIANSKÝ, J. Slovník českých synonym. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-450-5.
Pošli tento příspěvek svému blízkému