Skoupý × zkoupý

Skoupý, nebo zkoupý? Jak se slovo správně píše a proč? To vše se dozvíte v následujícím článku.

Pravopis a etymologie

Slovo skoupý má základ ve slovanských jazycích, skrze něž prochází. Doklady o jeho užití můžeme najít v polštině skąpy, ruštině skupój, srbštině i chorvatštině skûp (ve smyslu drahý, mluvíme-li o ceně) i v církevněslovanském jazyce skǫpъ. Je jen jediný správný způsob psaní, a to SKOUPÝ.

Skoupý se pojí s předložkami na co, s čím (čím).

Podstatné jméno je skoupost (skoupost není pěkná vlastnost), příslovce je skoupě (zatvářil se skoupě).

Skloňování

Skoupý je přídavné jméno, které se skloňuje podle tvrdého vzoru mladý.

VZOR MLADÝ (tvrdý)
Jednotné číslo
Pád Rod mužský Rod ženský Rod střední
  Životný Neživotný    
1. skoupý skoupý skoupá skoupé
2. skoupého skoupého skoupé skoupého
3. skoupému skoupému skoupé skoupému
4. skoupého skoupý skoupou skoupé
5. skoupý skoupý skoupá skoupé
6. skoupém skoupém skoupé skoupém
7. skoupým skoupým skoupou skoupým
VZOR MLADÝ (tvrdý)
Množné číslo
Pád Rod mužský Rod ženský Rod střední
  Životný Neživotný    
1. skoupí skoupé skoupé skoupá
2. skoupých skoupých skoupých skoupých
3. skoupým skoupým skoupým skoupým
4. skoupé skoupé skoupé skoupá
5. skoupí skoupé skoupé skoupá
6. skoupých skoupých skoupých skoupých
7. skoupými skoupými skoupými skoupými

Synonyma

Synonyma ke slovu skoupý jsou: lakomý, nemístně šetrný, skrovný (skromný).

Antonyma

Antonyma ke slovu skoupý jsou: rozhazovačný, rozmařilý.

Příkladové věty

Byl skoupý na slovo a moc se nesmál – vyloženě nespolečenský typ.

Soused je zlý a skoupý člověk. Pro korunu by si nechal vrtat koleno a druhého by klidně nechal zajít někde ve škarpě.

Nevím, jak se rozhodnout. Poskytli mi velice skoupé údaje. Musím si o tom najít víc informací.

Můj život je skoupý na radosti.

Paní učitelka byla skoupá s chválou. O to víc jsem si pak vážila jejího uznání.

Autor/ka: Bc. Nelly Černohorská
REJZEK, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Redaktor Josef FILIPEC. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1446-7. ŠAUR, V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Studentské vydání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012. ISBN 978-80-7451-168-4. PALA, K. – VŠIANSKÝ, J. Slovník českých synonym. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-450-5.
Pošli tento příspěvek svému blízkému