Voňavka × voňafka

Voňavka, nebo voňafka? Jak se slovo správně píše? Jaké je jeho skloňování? To, a ještě mnohem více se dozvíte v následujícím článku.

Pravopis a etymologie

Vůně (voňavka) má původ ve slovanských jazycích. Vůni lze najít v polštině woń, ruštině von’ (zápach), srbštině i chorvatštině vônj (pach), ve staroslověnštině vonja i v praslovanštině von’ь (dýchat, vát).

Příbuzná slova od slova vůně jsou voňavý, voňavka, přivonět, …

Správné psaní je pouze s „v“, tedy voňavka.

Slovo voňavý může být pomůckou, váháme-li, jestli se píše voňavka, nebo voňafka – voňafý by nikdo neřekl ani nenapsal.

Synonymem ke slovu voňavka je parfém.

Skloňování

Voňavka je podstatné jméno rodu ženského, které skloňujeme podle vzoru žena.

Pád Číslo jednotné Číslo množné
1. voňavka voňavky
2. voňavky voňavek
3. voňavce voňavkám
4. voňavku voňavky
5. voňavko voňavky
6. voňavce voňavkách
7. voňavkou voňavkami

Příkladové věty

Včera jsem si koupila novou voňavku s tak pronikavou vůní, že jsem dostala migrénu.

Babička používala jemnou voňavku, která voněla jako kytička fialek.

Tu její voňavku vždycky cítím už z dálky, proto pro mě není tak těžké zmizet, ještě než se potkáme.

Z nervozity se mu pod pažemi dělaly koláče potu a pro jistotu se ještě celý postříkal voňavkou od hlavy až k patě, takže ve výsledku stejně smrděl jako tchoř.

Věděli jste, že voňavku by pro vás měl kupovat váš protějšek? Je to proto, abyste mu voněli.

Autor/ka: Bc. Nelly Černohorská
REJZEK, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Redaktor Josef FILIPEC. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1446-7. ŠAUR, V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Studentské vydání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012. ISBN 978-80-7451-168-4.
Pošli tento příspěvek svému blízkému